Začalo to už za covidu. Už v té době si ti, kteří situaci v romské menšině sledují, a není jich v této zemi bohužel moc, všimli, že právě mezi touto komunitou je obrovský odpor proti očkování proti covidu. Že se tam daří různým dezinformacím a snaha dodržovat protiepidemická opatření je mezi Romy velice nízká. Prostě proto, že jim obecně nevěří a mají velmi malou důvěru k českému státu jako takovému.
Jenže covid skončil a na problém jako by se zapomnělo. Přišla ruská agrese proti Ukrajině, energetická krize, inflace a také příchod několika set tisíc ukrajinských uprchlíků.
Ten se podařilo téměř zázračně zvládnout. Ale udělala se hned zpočátku jedna zásadní chyba. Dočasnou ochranu a výhody z ní vyplývající dostali nejen ženy a děti a otcové tří a více dětí, zproštění na Ukrajině povinnosti nastoupit vojenskou službu, ale také mnoho tisíc ukrajinských mužů. Ti místo toho, aby bránili svoji vlast, utekli k nám.
Pokud se před časem hledala cesta, jak zefektivnit pomoc ukrajinským běžencům, mělo se sáhnout na dosavadní podporu těmto Ukrajincům, již se pobytem v Česku vyhýbají povinnosti bránit svou vlast.
To však není podstata problému mezi Ukrajinci a Romy. Jejím základem je špatná sociální a vzdělanostní situace romské menšiny, která z ní dělá skupiny náchylnou k dezinformační propagandě. Je třeba co nejdříve rozkrýt, co se to není v romské komunitě děje, zjistit příčiny a pokud možno je rychle odstranit nebo zmírnit. Pokud povede romská demonstrace v Pardubicích k probuzení českého státu, bude to jen dobře.
Protože o to, aby se situace kolem Romů vymkla, si český stát koleduje už dlouhé roky.
