Amy téměř umlátili, Britu opustili, málem umřela hlady, Chiko živořil zavřený na půdě, jen pár zmedializovaných otřesných příběhů týraných psů, které se odehrávají i v současné době. Cesta k záchraně chlupáčů je hodně trnitá.

Veterináři většinou reagují na podněty a upozornění občanů, poté provedou v místě chovu šetření. Vyhodnotí stav zvířat a pokud zjistí pochybení v zákoně, dávají podnět k jejich odebrání odboru životního prostředí příslušných obcí s rozšířenou působností.

Skutečná záchrana tak leží na bedrech úředníků, kteří ve finále rozhodují o odběru zbědovaných zvířat a jejich umístění. Rozhodování je ovšem mnohdy velice zdlouhavé a bohužel někdy zcela odlišné od úsudku veterinářů. Ve Sběři na Jičínsku vloni inspektoři veteriny doporučili týrané pejsky odebrat, ale úředníci rozhodli jinak. Zřejmě podobně dopadne i příběh týraného pejska na Jaroměřsku.

Premiér Andrej Babiš
KOMENTÁŘ: Kumulujte, ale pracujte!

Během dvou kontrol zjistili lékaři porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání a podali dva podněty na úřad. Úředníci ale vidí celou věc jinak, psi podle jejich úsudku nebyli podvyživení a není jisté, jestli je odeberou. Navíc prý mají na řešení čas dva měsíce a ještě k tomu jsou dovolené. Chovatelka prý dostane pokutu.

Celý systém záchrany je jaksi ztrouchnivělý, posoudit stav zvířat by měli především odborníci, tedy vystudovaní veterinární lékaři. Úředníci by pak měli už jen konat.

Logicky vzato, když máme zdravotní problémy, také nechodíme za sestřičkou, ale jdeme přímo k lékaři.