Zaměstnanci Státního zdravotního ústavu si rozdělili tisíc dávek mezi sebe. Patrně nechali očkovat i své příbuzné. Ředitel ústavu Pavel Březovský nyní přijal odpovědnost a rezignoval. Jenže v tomto případě to není jen jeho vina. Zpytovat svědomí by měl každý, kdo se nechal naočkovat „mimo pořadí“. Nikdo mu to přeci nenařizoval.
Není to jen zdravotní ústav. Jeden vysoký krajský politik dal očkovat i svou manželku. Ta se prý chystá dobrovolničit. A co ostatní dobrovolníci? Buď vakcínu potřebují všichni (což je logické), pak by se dostalo i na ženu onoho politika. Anebo ji nepotřebují. Proč má mít privilej?
V nemocnicích zas prý očkují příbuzné lékařů. Někde prý vakcína přebývá, lepší to udělat takhle než ji vyhodit. Opravdu? Bylo by o tolik složitější pozvat třeba zaměstnance sociálních služeb?
Záměr Evropské komise, který se zračí v naší vládní strategii, je rozumný. V boji proti pandemii ať panuje rovnost. Přednost nemají mít mocnější, vlivnější a bohatší, nýbrž ti, kdo potřebují pomoc nejdřív. Tedy zdravotníci, pracovníci sociálních služeb, starší a nemocní lidé.
Česko není jediná země, kde vidíme snahy obcházet pravidla a „přilepšit si“. U nás to ale připomíná podpultový prodej za socialismu. Dostal jsem se k nedostatkovému zboží? Nejdřív dám příbuzným a známým, ostatní ať si klidně… „chcípnou“. Tady to platí doslova.
