O pěstování obilovin a chovu drůbeže či dobytka jsme v tuzemsku v posledních letech hovořili většinou v souvislosti s Agrofertem či s cenami potravin. Do hlubšího zamyšlení nad tím, o co se vlastně v Evropě hraje, se politici nepouštěli. Problémy farmářů společností nehýbaly. Až teď.

V červnu se uskuteční volby do Evropského parlamentu a následně se bude formovat nová Evropská komise. Její současná předsedkyně Ursula von der Leyenová chce post obhájit. Proto mění akcenty Green Dealu a slibuje farmářům větší pochopení pro jejich trable. Především jde o nesmyslnou byrokratickou zátěž a příliš ambiciózní zelenou politiku.

Nejeden český měšťan se teprve po aktuálních protestech zemědělců dověděl, s čím vším se potýkají. Že kupříkladu agronom už na pole ani nevychází, protože v kanceláři vyplňuje tabulky a výkazy. Nebo jak obtížné je dodržet příkaz nechávat čtyři procenta půdy ladem, když majitelé půdy o tom nechtějí ani slyšet. I z úhoru se totiž musí platit daň, a nejen to. Prezident Agrární komory Jan Doležal uvedl, že v Česku jsou tři čtvrtiny polí propachtovány, takže na tři miliony vlastníků půdy připadá třicet tisíc zemědělců. A majitelé trvají na tom, aby jejich pozemky byly osety celé. Dokonce tím podmiňují smlouvy o pachtu.

Sedláci také nechápou, proč Fialova vláda souhlasila s dalším bezcelním dovozem levnějšího ukrajinského obilí, které by mělo přes Evropu pouze proudit, nikoli v ní zůstávat. Kvůli tomu se v některých sýpkách hromadí loňská úroda a tu letošní nebude kam uskladnit. Farmáři totiž odmítají prodávat za ceny tak nízké, že jim nepokryjí ani náklady. Na stole přitom ležel návrh na tzv. vratné clo. To by se platilo při vstupu do EU a vracelo, jakmile by ukrajinská pšenice opustila její vnější hranice a směřovala do Afriky.

To všechno jsou z hlediska zdejších pěstitelů a chovatelů existenční věci, ale celkové plátno je daleko větší. Co si má planeta počít s tím, že zemědělské produkce je v její určité části nadbytek, zatímco v jiných lidé hladoví? Jak uchopit fakt, že zatímco Evropa snížila uhlíkovou stopu v zemědělství o 22 procent, USA ji zvýšily o šest, Čína a Indie o 24 a Brazílie o 47 procent?

Skutečně je zelené úsilí promyšlené, a byť je obecně správné, nepovede k likvidaci evropských farmářů?

A veškeré chápání přesahuje možná dohoda EU-Mercosur, která by měla otevřít dveře levnému dovozu hovězího a sóji z Jižní Ameriky. Za cenu kácení deštných pralesů a pravděpodobné ekologické apokalypsy v blízké budoucnosti. Jaký smysl má emisní evropská dieta, když jinde na světě ničí bez mrknutí oka plíce celé Země? Úkolem pro politiky je domlouvat rozumná pravidla napříč kontinenty, ne drtit unijní producenty, ať už jde o ocel, nebo obilí.