Za vznikem ojedinělého počinu, muzeum je druhé v Čechách, stojí sousedská soudržnost a snaha připomenout hrdinství a odvahu těch, kteří žili mezi námi. Zdeněk Chramosta, který bydlí v sousedství, měl dědečka Františka, který byl po vyhlášení první světové války povolán do armády a skončil v zajateckém táboře u Azovského moře.

Tady si požádal o přihlášku do československého vojska, kam vstoupil v dubnu 1918. Díky svým znalostem se stal strojvedoucím slavného obrněného vlaku Orlík. Domů se vrátil v roce 1920. Dům, kde bydlel, později koupila rodina Jůzových, která zde až do znárodnění provozovala cukrárnu.

A tak se vnuk cukráře Petr Jůza, který nemovitost nyní vlastní, domluvil s vnukem legionáře Zdeňkem Chramostou a v domě č. 12, kterým se vlastně proplétá osud obou rodin, otevřeli legionářské muzeum, doplněné o připomínku cukrárenské minulosti. Nadšení, které čiší z Petra Jůzy, nebere konce.

Do realizace zapojil celou rodinu, sám muzeum provozuje, když mu to dovolí pracovní povinnosti. Zájem o expozici narůstá a na podzim se chystají na návštěvu i základní školy. Klobouk dolů před lidmi, kteří s odvahou vstupují do neznámé řeky. Nezištně, s nadšením, fantazií, pokorou, s vlastním úsilím vytvořit něco pro druhé.