Hrůza (z) čísel
Včera dopoledne jsem měla povznesenou náladu. Zúčastnila jsem se totiž setkání lidí, kteří nepochybují o tom, že klíčem k úspěchu obce, regionu i republiky je kvalitní vzdělání. Díky penězům osvícených boháčů se pustí do mimořádného projektu ideální školy. Na Kutnohorsku během pěti let otestují, jaké by bylo české školství, kdyby mělo dost peněz, lidí a všestranné podpory.
Odpoledne moje radostné rozpoložení přešlo do stavu mírného zoufalství. Dvě hodiny jsem totiž poslouchala debatu poslanců k povinné maturitě z matematiky. Ministr školství Robert Plaga (ANO) přišel s návrhem, aby se její zavedení odložilo o deset let, což v praxi znamená navždy. V rozpravě v rámci prvního čtení s ním někdo vášnivě nesouhlasil, zatímco jiný byl nadšeně pro.
Exministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) věcně připomněla, že v roce 2014 pro její zavedení hlasovali ve shodě všichni členové tzv. Národního kulatého stolu. Stejně o ní hovoří i závazná vzdělávací strategie současné vlády. Proč tedy tento aktuální obrat? Kvůli oprávněnému strachu z kolosálního selhání maturantů ve volebním roce 2021. Všechny údaje napovídají, že propadlíků by bylo hodně. Jenže to se vědělo i před čtyřmi lety, kdy byl zákon přijat.
Bohužel od té doby se ve výuce tohoto předmětu nezměnilo skoro nic. A nic nenaznačuje, že by tomu bylo jinak, pokud by se povinná matematika odložila o dva roky. Poslanci mají jen dvě možnosti, buď naplnit platný zákon a matematickou maturitu spustit pro gymnazisty už příští rok (pro ostatní středoškoláky za dva), nebo přijmout novelu a ponechat výběr mezi matematikou a cizím jazykem. Sněmovní výměna názorů na obsah a kvalitu českého školství však ukázala, že chceme-li se posunout dál, musíme se asi spolehnout na mecenáše z privátní sféry.