Většina žáků může slavit. Naplnilo se jejich očekávání a mají v ruce potvrzení o přijetí na školu, kterou si přáli. Budiž popravdě řečeno, že to měli podstatně lehčí než jejich předchůdci. Mnohdy tak snadné, že mluvit v této souvislosti o zkoušce je příliš nadnesené.

Většina uchazečů věděla už dávno před datem přijímaček, že je na školu přijata, a vůbec žádné přijímací zkoušky nekonala. Rozhodl o tom průměrný prospěch na základní škole, který jim umožnil zkoušce se úspěšně vyhnout. V situaci, kdy nabídka míst na střední školy značně převyšuje počet uchazečů, mění se přijímací řízení v nelítostný boj o žáky.

Boj, který je v podstatě bojem středních škol o přežití. I když se školský zákon snaží vnést do tohoto aktu řád, praxe je docela jiná. Střední školy v zoufalé snaze získat pro nový školní rok studenty nabízí jejich rodičům jistotu dávno před termínem přijímacích zkoušek. Přitom třídní učitelé vycházejících žáků základní školy píší v potu tváře jejich povinné hodnocení, které by mělo výběru střední školy napomoci při volbě. Místo toho je střední školy ignorují, některé dokonce veřejně odmítají.

Návrh poslanců

Do tohoto chaosu přichází poslanecký návrh na umožnění podání většího počtu přihlášek na školy v 1. kole přijímacího řízení. Mnohaletý mediální a zpolitizovaný spor byl úbytkem žáků vlastně vyřešen. Většina středních škol pro jistotu naplňuje počet přijímaných žáků již v prvém kole a druhé vůbec nevypisuje. Jediná přihláška uchazeče v prvém kole měla vést rodiče k zodpovědnějšímu výběru střední školy.

Zjednodušila se administrativní činnost spojená s přijímacím řízením jak na základních, tak i středních školách. Tak trochu na to doplácela gymnázia, kam žáci, kteří si nebyli jisti, zda zkoušku zvládnou, přihlášky raději vůbec nepodávali. Navrhovanou změnou bude celý systém přijímání uveden do stavu totálního chaosu. Mluví se o tom, že rodiče si budou moci podat libovolný počet přihlášek a sami rozhodnout, kam v září své dítě pošlou. Střední školy nebudou mít až do zahájení výuky jistotu, kdo na školu nastoupí. Co to způsobí v organizování výuky, v personálním obsazení škol, materiálním zajištění výuky, to si lze docela dobře představit. V každém případě tu bude dán prostor k různým nekontrolovatelným přesunům přihlášek a tím i manipulacím. Možná právě tento stav je cílem navrhovatelů novely.

Netvrdím, že současný systém je ideální. Na naší škole se letos stalo, že žákyně s vynikajícím prospěchem hlásící se na pedagogickou školu u přijímací zkoušky neuspěla. Šlo spíše o talentovou zkoušku, protože jejím předmětem byly výtvarná, tělesná a dramatická výchova. Přitom by se díky průměru na vysvědčení pohodlně a bez přijímacích zkoušek dostala na gymnázium. Nezvládla ale nároky požadované školou v oblasti hudební výchovy a má teď problém s přijetím na jinou střední školu. Gymnázia jsou naplněná, většina atraktivních středních škol také, a druhý termín přijímacího řízení nevypisují. Přitom by stačilo přijímací zkoušky na tento typ škol předsunout na dřívější termín (třeba na leden), jak tomu dříve bývalo a jak to dělají i dnes školy umělecky zaměřené. Neúspěšní žadatelé by se pak mohli účastnit v dubnu řádného výběru s ostatními absolventy.


Vývoj

Ukazuje se, že vývoj směřuje ke zrušení přijímacích zkoušek. Z padesátky absolventů naší školy plnilo řádnou zkoušku v tomto školním roce jenom šest. Příští rok jich bude určitě ještě méně. Nabízí se otázka, zda tím správným kritériem výběru na střední školu je průměrný prospěch na základní škole. Úroveň hodnocení škol, ale i jednotlivých učitelů na téže škole je tak rozdílná, že si o tom dovolím silně pochybovat.

Má být kritériem výběru psané hodnocení, které střední školy ve své většině zcela ignorují? Jak zajistit naplněnost středních škol v situaci, kdy asi nikdy nenastane situace, že by se zájem absolventů rovnoměrně rozdělil na všechny typy středních škol? Možná by stálo za to oprášit otázku závěrečné zkoušky na konci povinné školní docházky, která by mohla být srovnatelným měřítkem pro výběr uchazečů na střední školy. A navíc by to hodně pomohlo učitelům základních škol, protože závěrečný ročník docházky se pro žáky stává pouhou a nucenou formalitou. Vidina závěrečné zkoušky by mohla jejich zájem a snahu učit se podpořit.

K naplnění takového záměru ale asi bude chybět dostatek pochopení u těch, kteří v parlamentu svými neuváženými rozhodnutími školám i rodičům jejich roli jen komplikují.
Oldřich Suchoradský, ZŠ Kopidlno