Pokud se zeptáte „pivních skautů“ na jejich oblíbený mok, tak se dozvíte snad kompletní seznam všech možných značek. „Víte, za totáče jsme museli pít pouze místní pivo a Prazdroj byl jen na Vánoce. Teď, když si mohu vybrat, tak se přece nebudu omezovat,“ uvedl asi padesátiletý místní podnikatel.

Sortiment v nejoblíbenějším českém nápoji je opravdu pestrý. Náš přehled nemůže být stoprocentní, ale hospůdku, která by prodávala pouze místní novopacké pivo jsme nenanašli. „Kupuji novopackého Broučka domů, ale do hospůdky si zajdu na něco lepšího,“ uvedl další z respondentů.



Možností je opravdu mnoho, ale za nimi trochu pokulhávají znalosti obsluhy. Jak jinak by se mohlo stát třeba to, co nám vyprávěl asi šedesátiletý místní kantor. “Přijela mi návštěva a zašli jsme, jak se říká, na žejdlík. Vzal jsem je do restaurace, kam běžně nechodím, ale jež je atraktivní svým interiérem. Ptám se: jaké máte pivo? Servírka pozdvihla obočí a řekla studené. Polknul jsem a povídám, to věřím, ale jaké? No desítku a to silnější. Měli Prazdroj a dobrý,“ dodal pan učitel.

„Bohužel je ten příběh určitě pravdivý. Sám se s tím občas setkávám. Znalého personálu je málo a takový je třeba zaplatit. Hospodský, který není ve svém, musí platit velký nájem a pak mu nezbývá na mzdu pro dobrou obsluhu. A ten váš příběh je dokladem výsledku, k jakému to vede,“ uvedl jeden z těch podnikatelů v oboru, který je ve svém, ale za ten fakt děkuje jen své píli a svědomitosti.

Možná to jinde je jinak, ale u piva se na patriotismus nehraje. To je buď dobré, nebo nechutná. A to je individuální.