Tedy žádné jméno, jak je to zvykem u jiných dnů. Tento velice starý, dnes ne příliš srozumitelný název je skutečně odvozen od hromu jako zvukového efektu, který vždy doprovází nebeský úkaz, světlo blesku. A po dlouhá staletí je tento den spojován symbolicky se světlem svíčky, toho dne posvěcené, když toto svěcení se v křesťanských kostelech dochovalo do dnešních dnů. Světlo takové svíčky pak věřící ochraňuje před zlými účinky hromu i před jinými nebepečími. Skutečný původ a význam toho dne a onoho světla pak poodhalí záznamy ještě starší než vzpomenuté staré kalendáře, poznamenávající tento den jako „Uvedení Krista do chrámu“ nebo prapůvodně jako „Očištění Panny Marie“, Kristovy matky.


Druhý únor je totiž magickým čtyřicátým dnem po narození Ježíše a v tento den je malý Ježíšek, nesený svou matkou do chránu, spatřen prorokem Simeonem a nazván „světlem národů pro všechny věky“. On, Ježíš Kristus je tedy ono světlo. Zda tomuto po staletí existujícímu světlu budeme pro svůj život i my přikládat nějaký význam, jak to činili naši předci, záleží jen na naší úvaze a na našem svobodném rozhodnutí. A jestliže tak učiníme, teprve pak nám ono světlo bude opravdu svítit. Komu z nás se to ale opravdu podaří? (Josef Dvorecký)