Jinými častými symboly byly úryvky modliteb či citáty tóry, současníkům patrné jen jako nesrozumitelný shluk hebrejských znaků, stále si ale ponechávající výtvarnou krásu kaligrafické kompozice.

O významu symbolu na obrázku se také můžeme už jen dohadovat, co znamená útvar umístěný uvnitř jakéhosi dvojitého listu. Je to část květu, růže, zvon, přilba středověkého válečníka, vrchol věže jakéhosi kostela dálného Orientu? To se už nedozvíme a zůstane to záhadou, tím větší, že tento náhrobek lze doposud nalézt na venkovském katolickém hřbitově v podkrkonošské vesnici a poslední datum na náhrobku nese letopočet 1808.

Nebo byla deska s maltézským křížem (který veškeré dohady ještě více komplikuje) vsazena do náhrobku dodatečně? Ve zmíněné vesnici není pamětník níže vytesaného česky znějícího jména, a tak jen nerozluštitelný symbol a židovské číslo sedm dané počtem ozdob na zešikmených hranách náhrobku včetně ozdoby středové, dnes už zničené, opravňují poznamenané dohady.

I takový neznámý hrob si však zaslouží naši úctu, úctu k trampotám životní dráhy a jejím osudům, byť se odehrály před více než dvěma sty léty. A to zvláště ve dnech smutného měsíce listopadu, ve které si svoje předky připomínáme, ať plachými plameny svíček, či podle židovského obyčeje položením kamínku. Josef Dvorecký