Když v jeho rodných Svatoňovicích dávali místní ochotníci r. l925 na otevřené lesní scéně hru Loupežník, seděl autor v hledišti. Když v tomtéž čase dávali sobotečtí ochotníci se studenty na prázdninách Šrámkovo Léto, seděl básník mezi diváky.

Z Krakonošovy zahrady bratří Čapků z Podkrkonoší se jednou Karel Čapek drkotal osobáčkem směr Stará Paka, Libošovice, aby přítele navštívil. Neohlášen, mělo to být překvapení. Minuli se. Šrámek nebyl doma, a tak se nestal Čapkovi průvodcem údolím Plakánku, ani spolu neposeděli ve stínu Semtinské lípy. Osamělý turista šlapal k Jičínu. Záhy si vyměnili omluvné dopisy.

V těchto dnech si připomínáme význam a odkaz velkého novináře, spisovatele a dramatika. Málokoho ve školních letech minuly Čapkovy pohádky. On je vyposlechl od prarodičů, byly v nich uloženy moudrost i humor. O rodném kraji píše: „Člověk se tam nemusí vracet, protože tam nepřestal žít.“
Karel Čapek byl poctivý novinář, denně psal čtivé sloupky do Lidových novin.

V Hovorech s T.G. Masarykem excelentně vyzpovídal pana prezidenta. Čtenáři detektivek sahají po jeho Povídkách z jedné i druhé kapsy. Z pětice cestopisů miluju Anglické listy natolik, že jsem odletěl do Londýna a šel jako turista v jeho šlépějích. Dílo Válka s mloky, jímž autor reagoval na ohrožení demokratického světa fašismem, vyšlo v době, kdy Londýn, New York tleskaly tleskaly divadelním hrám Věc Makropulos a R.U.R. Čapek byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu.

Letošní výročí by mělo odstartovat Čapkův rok a oslovit pedagogy, knihovníky, studenty, aby se jeho dílem pročetli a objevili spisovatelovu lásku k mateřskému jazyku, pochopili, co chtěl sdělit národu tento světový autor.

Chce se mi aktualizovat: Kdo nečte, není Čech! Miroslav Procházka, Pecka