Na filmovém plátně skvělou práci odvedla J. Drbohlavová – Nšo-či, M. Dvorská - Ribanna, i J. Vinklář coby poručík Fred Merril.
Ano, čtenáři, letošní romantické léto nabité dobrodružstvím začalo mayovkami na televizní obrazovce.

Indiánské léto

A tak každou sobotu vpodvečer, ještě než zažehnete na dovolené, na pláži, na táboře oheň, zklidní se mládež, -náctiletí i stařešinové, aby je okouzlil svět i postavy Divokého západu. V sobotu promítaný díl Vinnetou byl natočen až jako druhý, rok před ním vznikl Poklad na Stříbrném jezeře. Ale nevadí, dostane se na celý seriál.

Apačové brání svá území před bledými tvářemi, žili tu jejich předkové, mají zlato, naftu, stáda koní, bohatá loviště bizonů. Jsou stateční, ušlechtilí, ba přátelští, nepijí ohnivou vodu, než… se tu zabydlí budovatelé železnice, vetřelci, a už nad týpí nepanuje mír.

To je stručný děj, který na tisíce stránek napsal Karel May.

Naše indiánské léto vyplní šestnáct filmů, které Němci natočili v letech 1962 až 1968. Své čtenáře však May získal už na počátku minulého století. Cituji z Učitelských novin 8. října 1930. Karel May nám dal zapomenouti, že jsou školní úkoly, že je doba jídla, že je třeba spáti, na vše jsme zapomněli, když jsme hltavě četli o Old Surehandovi, o černém mustangovi, jemuž hříva vlála větrem, nebo když rachotily pušky bledých tváří. K. May však to také byl, který nám prvně ukázal tvrdou ocelovou patu, pod níž se svíjel národ rudokožců, ukázal nám, jak žil, bojoval a umíral hrdinský ten národ. Jeho knihy jsou velice poutavé, musí se přečíst, a poté budeme s obdivem pohlížeti na spisovatele.

Jsem obklopen fantazií. Slyším jedovatý jazýček usměvavého Sama z nitra Prachovských skal, na břehu Camp Lužany vyrostlo přes noc westernové městečko, ohnivé i otrávené šípy zasahují týpí v peckovském podhradí, v SALOONU Sedličky se roztančily růžové slečny a pod Šibeňákem zatloukají mučednické kůly…

„Ouúú Vinnetou, slyš prosbu mou a odveď své kmeny s pomalovanou tváří z válečné stezky. Než vyjde zítra slunce nad obzorem, Stezky v našem kraji budou sloužit cykloturistům. Na stěně mého pokoje visí tomahawk a vybledlá fotografie půvabné Nšo-či. Toto vše podědil můj syn..
P.S. Dnes jsem se probudil z těžkého snu. „Pečení a stahování kůže je to nejmenší zlo,“ šeptá Sam připoutaný u mučednického kůlu. Howgh! Miroslav Procházka, Pecka