I dnes se často a rádi oháníme demokracií, ale ta sama o sobě není společenský řád. Pro mne je demokracie hlasem božím, duchovním vedením národa.
Za prvé republiky, pod vedením T. G. Masaryka, demokracie u nás poměrně dobře fungovala, neboť on sám a s ním i značná většina národa byla duchovně na výši. A to je vzájemně propojovalo. Dokázali dělat takřka z ničeho velké hodnoty, které nás řadily mezi nejvyspělejší státy světa. Masaryk říkal: „Pouze mravný národ může mít i mravnou vládu. A lidé pak už sami vytvoří lepší společnost.“
I TGM předpokládal, že po kapitalistickém společenském řádu nastoupí řád spravedlivější, více sociální. Ale nemohl vědět, že lidé budou míst snahu postupně se zbavovat duchovního života a tím ztrácet svoji podstatu - své lidství.
Když po válce vzrostla naděje, že se v Masarykových myšlenkách bude dál pokračovat, tak nás politický vývoj v Evropě osudově někam zařadil a my se odklonili nejen od Masaryka, ale též od duchovního života, což se ukázalo jako zásadní chyba. V nové společnosti, která se u nás budovala, byly myšlenky v mnoha případech dobré, ale bez boží podpory se ukázaly jako neuskutečnitelné. Tak třeba myšlenky Stalina, který si navenek hrál na Boha, ale svým zločineckým chováním přitom likvidoval nevinné lidi nejen v Rusku, ale postupně i za hranicemi a také u nás.
Když tato neblahá éra skončila, většina lidí u nás čekala, že konečně nastoupí ta pravá a skutečná demokracie a že teď už půjde směřování všeho cestou spravedlnosti.
Jenomže přišlo další zklamání, protože jsme se jenom vrátili ke starému kapitalismu, navíc s ateistickými lidmi. A demokracie v ateistické společnosti nemůže dost dobře fungovat. A to v jakémkoliv společenském řádu.
Současní duchaprázdní voliči volí svými volebními lístky zase jen duchaprázdné vedení státu, bez vědomí víry ve spravedlnost a soucitu s bezmocnými a chudými. Proto dnes davy duchovně nemocných a nespokojených lidí volají po lepší spravedlnosti. A nemohou se jí dovolat.
Poslední dva společenské řády nám dokazují, jak je potřebný především duchovní život, kde láska lidi spojuje a majetek a moc je nerozděluje.
⋌Antonín Erben
