Všichni však skutečné místo ve společnosti teprve hledají. Známe je jako kamarády, svoje známé, patří mezi ně samozřejmě i naši potomci. Zejména z pohledu této role víme, jaký názor na „dnešní mládež“ převládá v podvědomí odrostlejších generací. Víme, že nepříliš lichotivý, a jsme nakloněni s tímto názorem souhlasit. Ale pozor: už v písemných dokladech ze starého Babylonu můžeme číst poznatky, že mládež (ta před několika tisíciletími!) nechová úctu ke starším, chová se drze, holduje sexu a tanci… atd., jinými slovy shrnuto: „Co z nich vyroste?“

Avšak už tehdy platilo a platí to naštěstí dodnes, že nová generace bude taková, jakou si ji dospělí vychovají, tedy především rodiče, potom škola a rovněž celkové prostředí, ve kterém vyrůstá. Na tuto skutečnost není výmluva a my dospělí se z této odpovědnosti nevyvážeme.

Nezapomínejme na to a mějme rovněž na paměti, že schopnosti jejich mozkového duševního potenciálu přijímat nové poznatky (jazykové, technické, filozofické a další) převyšují ty naše a je opravdu na nás, aby oni tyto svoje špičkové a ojedinělé (a časově ohraničené) předpoklady nepromarnili, v tom nejhorším případě v extrémisticko – teroristických směrech či v nějakých návykových sklonech.

Motivem k tomu a právě zejména pro ně může být skutečnost, že náročnost profesních znalostí bude v budoucnu – jejich budoucnu – větší než kdykoliv dříve. Připomeňme jen např. expanzi výpočetních a komunikačních technologií, problémy ekologické, rostoucí spotřebu energií…

Budeme–li svoji výchovnou činnost uplatňovat se zřetelem na tyto skutečnosti, zdůrazňovat jejich závažnost a současně mladým dopřejeme nezbytný čas pro obdiv k diskotékovým superhvězdám, budeme tolerovat jejich propíchaná obočí a nosy, budeme postupovat moudře. A ti, kteří nás pochopí, přestanou sami svoje výstřelky v oblečení a svoje piercingy preferovat a naleznou tak sami sebe. V dávném Babyloně tomu nebylo jinak.⋌Josef Dvorecký