Poslala mne moje žena pro koření do Bydžova, pro kvasnice do Prahy, že u nás byly drahý. Pro mouku jsem šel do Miletína, na Tuř zase pro mlíko, bylo mi to moc líto. Pro jabka zas do Veselí, že u nás byly kyselý, v Ostroměři u Trnky koupil jsem si dva hrnky, ve Třtěnici u Mádlu koupil jsem zas marmeládu, v Chomuticích u Patku bylo pivo za zlatku.

A uprostřed nepohody pru cukr do Dobré Vody, nu a při cestě do Kacandy praskly mi u kalhot kšandy. V Lužanech u Fialy nakoupil jsem křížaly. Pro mandle a pro rozinky musil jsem až do Studýnky, a do Vrchlabí pro papír – to byl mrzutej špacír.

Tak jsem chodil celej tejden, přišel jsem domů na Štědrej den. Vánočky jsme napekli, ach, to jsme se ulekli. Kvasníce byly zkažený – vánočky byly sražený, žena zlostí skákala, lopatou mně flákala! Nu a otevřela vrátka, vyhodila mne ven zkrátka. „Co ti za to udělám? O svátcích ti jíst nedám!“

Nevěděl jsem jinou radu, musel jsem jít na koledu. Ať si žena sama sní ty vánočky zkažený. Tak se na mne nehněvejte a jeden koláček mi dejte, třeba koláček s tvarohem, já půjdu s Pánem Bohem!

Koledu pro pobavení čtenářů našeho Deníku napsala kronikářka ze Třtěnice Dana Vágenknechtová