Přesto se opět rozhořely debaty o smyslu dvojího času. Už jen pamětníci by přitom mohli vyprávět, jak byly během jednoho roku změny času nikoliv dvě jako nyní, ale dokonce čtyři.
V zimě 1946 - 1947 byl totiž vedle každoročního střídání letního a středoevropského času zaveden ještě zimní čas, a to od 1. prosince 1946 do 23. února 1947. „Tehdy si občané posunování času skutečně užili: dne 7. 10. 1946 skončil letní čas a lidé si posunuli hodinky (měli-li jaké) na normální středoevropský čas. Za necelé dva měsíce, 1. 12. 1946, si pak posunuli hodiny o další jednu hodinu zpět na zimní čas. A poté 23. 2. 1947 skončil zimní čas a dne 20. 4. 1947 začal opět letní čas,” uvedl Pavel Jůza z Českého hydrometeorologického ústavu.
Rok 1947 byl první a zároveň i poslední rok, kdy u nás zimní čas platil. Právě termín „zimní čas” je dnes často používán jako zkrácený a srozumitelnější pojem pro středoevropský čas, který máme v zimě. V historické souvislosti se skutečným zimním časem (posunutým vůči středoevropskému o další hodinu) je však nepřesný a matoucí.
Letní čas byl u nás poprvé zaveden na tři roky po první světové válce a byl vyvolán obecným nedostatkem. Poté platil ve 40. letech, naposledy a definitivně se k němu Československo vrátilo v roce 1979. Tehdy to bylo opět z úsporných důvodů, v důsledku energetického kolapsu. Ten byl někdy připisován prudkému ochlazení o silvestrovské noci na 1. ledna 1979, kdy během pár hodin spadly teploty o zhruba 25 stupňů. Dnes vliv střídání času na úspory elektřiny již pominul a z pohledu energetiky opatření ztratilo smysl. ⋌(kim)
