Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Sotva jsme vydechli z okouzlení magickými Valdštejnskými dny, které se letos mimořádně povedly díky konstelaci nejen Valdštejnova horoskopu, ale i konstelaci kulturních pořadů, zvláště koncertu skupiny Kantoři, divadla Mimotaurus, muzicírování ZUŠky a aktivit Michaela Pospíšila - večerní Hostiny v dramaturgii Roberta Smolíka na nádvoří a ranní mši, šité na vévodovo triko, a další mimořádné události, totiž publikaci vynikajícího 18. svazku Historického atlasu měst České republiky s tématem našeho města, očekávala nás v oblasti kultury celá řada dalších pořadů.

Během sedmi dnů, konkrétně od čtvrtka 19. června do středy 25. června, muselo dojít k prazvláštní konstelaci sil, protože prakticky každý den jičínská kultura nabízela jedno, někdy i více setkání. Počínaje zmíněným čtvrtkem, kdy byla – po desetiletích – znovu otevřena jičínská synagoga a tím vrácen jeden z podstatných rozměrů historie a kultury našeho města, a večerní režisérskou verzí filmu Václav Havel za účasti Ladislava Špačka v Biografu Český ráj, pokračovala paleta nabídky v pátek - znovu u synagogy - koncertem skupiny Trombeník, jedné z našich nejlepších klezmerových hudebních skupin, pořádaným Občanským sdružením Baševi (pro nezasvěcené klezmer je muzika zpívaná nejčastěji v jidiš, tj. „židovské němčině“ a v charakteristickém nástrojovém obsazení), a postupně se otevřel prostor pro slavnost Svatojanské noci v Libosadu, která vyvrcholila derniérou Shakespearovy pohádkové férie Sen noci svatojánské v okouzlujícím, prakticky profesionálním podání divadelníků K-klubu. Závěr měsíce ale neznamená závěr kultury: v Masarykově divadle v rámci Dvořákova festivalu, pořádaného společností České doteky hudby Em-Art, a v návaznosti na nedávné vystoupení Ensemble Martinů ve Valdštejnské loggii zazpívala Edita Adlerová a zahrála Filharmonie Hradec Králové, poté byla v Porotním sále otevřena výstava Radek Pilař neznámý známý (s účastí světoznámého fotografa Jindřicha Štreita a spisovatelky Lenky Procházkové). Chci podtrhnout, že slova „mimořádný, „okouzlující“ „světoznámý“ apod. nejsou projevem přemrštěného stylistického cvičení, ale myslím je vážně, stejně tak jako možnou úvahu o tom, že každá z těch věcí je „jedna z řady“, tj. se stávají všechny jednotlivými chody pravidelné Hostiny, tak jak si to snad ani Albrecht Eusebius nedovedl představit.

Jan K. Čeliš