Vše strnulo - jen ti malí neposedové se hlásí o své: sedají po větvích a hlídají krmítko - z něj vykukují malinké hlavičky, a jak se pootevřou dveře chatky, bázlivě z něj vyletují a zase se vrací - vyzobávají jadýrka z ořechů, které by byly vzaly za své, kdybych je včas neodnesla s bedýnkou od popelnice.
Bylo parné léto a kdo by si vzpomněl na zimu a krmítko! To odpočívalo zarovnané košíky a hráběmi… A přišel čas jej rychle pověsit na hák na větev, roztlouci oříšky a malým prosebníčkům je nasypat. Proč je ten někdo vyhodil? Copak se netěší pomocí ptáčků a jejich zpěvu v létě? Copak nemají zahrady nebo balkony, kde by dali krmítko?
Bílé kontejnery svítí do dálky jako majáky a stejně stojí pytle s věcmi a obuví u popelnic. Darovala jsem krásné kolo s dynamem dvěma chudákům bez domova, co onehdy na dešti u věžáku přebírali své ubohé tašky na polorozpadlém kočárku. Těší mě darovat. - Dej a bude ti dáno, přej a bude ti přáno!
Vánoční píseň
Na vánočním stromku světla planou, radostí z očí ti slzy skanou
jasností nebeskou ozářen svět, ráj Evou ztracený dosáhl zpět
Na vánočním stromku dary se skví, lásky a štědrosti účastenství
Bůh z lásky k člověku štědrým se stal, z lásky a štědrosti Syna seslal.
Sláva na výsosti Bohu nebes, že krásné slavnosti nám dopřál dnes.
V chudobě Bůh přišel na tento svět, chudobných potěší stromečků květ. AntönieRybářová
