A kvůli němu nastal ten mumraj na rynku. Zaplať pámbů za ten pohyb i za ty proklínané puchýře, za reklamu postaviček z knih spisovatele Čtvrtka, žijí mezi námi občany, čtenáři, i celebrity…
Ale chci poukázat na fakt, že Rumcajs nebyl velký pochodník, ale lenoch. Stopy nacházíme už v ševcovské dílně. Dlouhé hodiny tu vysedával na verpánku. Nejinak tomu bylo v jeskynním obydlí, v němž ládoval žaludy svoji pistol.
A když chtěl vyrazit za humna? Sedlal jelena nebo se svezl s dobrákem formanem Šejtrůčkem. Taky se naparoval ve starostenským kočáře!
Ne. Šlapat šourem s batohem na zádech a svírat v dlani kompas, snad aby neminul Prachovské skály? Volit azimut pochodové osy? Ne, ne! Takového jsme loupežníka z lesa Řáholce nepoznali.
Patří nepatří on do pohádky? Patří. Poslali ho do ní tatínek Václav Čtvrtek a strejček Radek Pilař. A to je velké štěstí pro nás, kteří rádi čteme, rádi pochodujeme vydýchat přírodu.
Šlapu taky. V batohu mám foťák, triedr, rozšlápnuté Baťovy tenisky, náhradní zuby „do společnosti“, náplast na puchýře a smažený karbanátek. Krok co krok se opírám o hůl špacírku.
Těšívám se. Jaro je plné touhy.
Budu se kochat sběrem potrklíčů a sasanek, i pohledem na dívky v roztřepených kraťasech. Žabky mají na sobě přiléhavá trička s nápisy Posluž si, miláčku, nebo Lov si ve svém ročníku, dědku!
Jdu patnáctku. Krajinu tu znám jako svý starý toulavý boty, otáčím se, jako by mi tu na paty šlapali nebožtíci Mácha, Vrchlický, profesor Lepař, cestovatel Vojta Náprstek s družinou amerických dam, prezident T.G. Masaryk, a hle, řinčí tu po stezce paní učitelka s žáky na školním výletě. Jsou čilejší. Mnozí mě předcházejí…
Nu, vydýchnu se na Všetečkově vyhlídce a poté klidně dokráčím k cíli. Slyšíte, bodec hole už cinká o dlažbu náměstí.
Tak za rok zase na viděnou, vy šlápoty. Miroslav Procházka, Pecka
