Zde napsal hrst veršů v němčině. Nyní kreslil, obdivoval se pohledu na panorama Krkonoš i do údolí na Harantovu Pecku.

Student Karel Hynek Mácha byl zdatný pěšák. Trasa jeho turistického vejšlapu začínala v Praze, pak na Housku, Bezděz, odtud mířila na hrad Kost a Trosky, do Valdic a Radimi k příteli, spolužáku Janu Benešovi.

Společně zdolali pochod na hospodu Klepandu a odtud na okraj městečka Paky. Cíl putování byl na Sněžce a zážitky daly později vznik rozsáhlé básni Pouť krkonošská.

Mácha tak prožíval každé studentské vakace. Šlapal z Prahy přes Rakousy do Itálie, cestou zpět navštívil Vídeň, jen tak na den si odskočil pěšky na hrady Karlštejn, Křivoklát, a když se zamiloval, šlapal z Litoměřic na rande do Prahy a ještě tutéž noc opouštěl milenku Lori Šomkovou, aby byl ráno včas v advokátské kanceláři.

On byl romantik, bouřlivák, psal básně, hrál ochotnické divadlo v Malostranské besedě, vedl vášnivé hádky s Tylem, Sabinou, J. Kolárem, Erbenem, našel si i čas psát milostné dopisy a záznamy do osobního deníku. Psal pečlivě o všem. Též badatelé o Máchově životě a osobnosti českého obrození sepsali a vyšťourali vše. Jeden dokonce spočítal, že cestou do Krkonoš básník navštívil a kreslil 26 hradů.

Jistý vědec kontroval, že Mácha pil rád p i v o. A na tomto putování Mácha navštívil více hospod a pivovarů. Celkem 52.

Věřme nevěřme, pokud „zmapujeme“ jeho pobyt v našem kraji… Radim měla co by kamenem dohodil pivovar ve Dřevěnici. Vařil se zde černý Limburák.

V Nové Pace nabízeli chutnou opojnou desítku, na Pecce točili slabé sedmistupňové pivo a v Hostinném pil Mácha naposledy, neboť ho čekal trhák – výstup na samotnou Sněžku.
Tak ať! My víme, že Máchovy výlety, denní i noční toulky mířily do hlubokých údolí a na vrcholky hor, do temných lesů, k rozeklaným skalám, k šumícím tokům a k hladinám jezer, do zřícenin opuštěných hradů. Zde nacházel inspiraci a tváří v tvář přírodě psal verše. Nezapomenutelné poselství o lásce, obdiv krajině uchoval ve verších Máje.

…tam na své pouti pozdravujte zemi,
Ach, zemi krásnou, zemi milovanou,
Kolébku mou i hrob můj, matku mou,
Vlasť jedinou i v dědictví mi danou…

Přál bych si, aby tomuto odkazu porozuměla mladá generace. To kličkování Máchovo od hradu k pivovaru byl žert.

Ale, cožpak jsme my, studenti nepívali rádi pivo? Miroslav Procházka, Pecka