Další dvě červená srdce u rakve a nesčetné krásné věnce s dojemnými nápisy na stuhách, krásné kytice, pokládané vedle těchto věnců, se táhly z obou stran až ke vstupním sloupům. Smuteční hosté zaplnili všechny lavice; jejich slzy a truchlení byly tak dojemné! Jak hladili a loučili se s mrtvým v otevřené rakvi před obřadem… Všichni tito lidé byli oblečeni ve smutku. Muži měli krátké nebo dlouhé černé zimníky a límečky, dámy krásné dlouhé černé pláště a boty. Některé mladé ženy měly vysoké černé boty na jehlách a krásné přepásané polokožíšky. Muži byli všichni ostříháni nakrátko a oholeni. Nebyl ani jeden, kdo by měl dlouhé vlasy nebo vousy. Jejich slzy a smutek byly jistě upřímné, což potvrzovalo i to, že všichni šli teď v lednu, v dlouhém průvodu z kostela pěšky až na hřbitov.

A na hřbitově cesta, jako když Pán Ježíš vjížděl na oslátku do Jeruzaléma: celá cesta od brány až ke hrobu byla po celé šíři hustě posypána drobnými hlavičkami květů. Truchlící dali svému drahému zemřelému, co mohli. Přijeli z daleka, zúčastnili se mše svaté a modlili se za něho. Zarážející bylo, že u oltáře byl jeden cizí kněz a kostelník. Vždyť při některých pohřbech je kněží vždy několik a přijedou z velké dálky. Jistě by tito lidé rádi zaplatili za více kněží; že nebyli chudí, svědčila ta obrovská květinová srdce a oblečení.

Když zazněl zvon a vešel kněz, nikdo nepovstal. Stejně tak při evangeliu a modlitbách. Jistě by to tito truchlící rádi udělali, kdyby věděli, že se to má. Není to pro ně hanba, neboť i Pán Ježíš řekl: lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Stejně i to, že kněz nevyšel před oltář s kalichem a hostiemi. Jistě by někteří šli ke svatému přijímání a před pohřbem ke svaté zpovědi, kdyby na to byli včas upozorněni a věděli, že tím pomohou duši zemřelého k cestě do Božího království.

Někdy při pohřbech dává kněz znamení rukou, kdy se má vstát a sednout. V dnešní době moc takových pohřbů není – když někdo zemře, pozůstalí se hledí této záležitosti co nejdříve zbavit. V nejhorším případě neudělají obřad žádný, nebožtík zmizí nepozorovaně ze světa, v lepším případě pozůstalí sedí v teple v obřadní síni. Tam zahrají z desky Zelení hájové nebo Do lesíčka na čekanou. Sedí v teple, až rakev zmizí, a je po starosti.
Z kostela vynesli bratři a synové nebožtíka rakev na ramenou, naložili i s množstvím květin do velikého auta. Před pohřebním autem se seřadili muzikanti, kteří celou cestu až na hřbitov hráli smuteční písně, a za autem v dlouhém průvodu šli všichni truchlící, i ty dívky na jehlách pěšky z kostela na hřbitov.

Tam všichni stáli v zimě vedle kněze a modlili se, potom se vzájemně líbali i ti mladí se starými. Perfektně oblečený a ostříhaný mladý muž zahrál u hrobu na harmoniku, jako i před tím u otevřené rakve v kostele. Mrtvý v drahé rakvi se žlutými držadly spočíval v hrobce na krásném plyšovém koberci, který by mohl zdobit nejlepší obývák - obrázek Panny Marie Lurdské na čelní straně hrobky svědčil o tom, že Svatá Panna má provázet jeho duši na cestě k Bohu. ⋌ Ester