O touze po mládí

Chtěla bych kousek mládí
bez bolesti a bez útrap
ať zmizí z cesty náledí
a sníh co spadl na okap
sluníčko svítí jenom mrakům
my stále žijeme jen v mlze
těžko se žije zvěři i ptákům
v sněhem zasypaném lese
až sluníčko se prodere
a bude opět teple hřáti
příroda též se probere
je znát, že se noc krátí
strašejí dobou ledovou
prý říkali to hvězdáři
ledovce že nás obepnou
že slunce méně září
Všechno prý tady bylo
parkrát i doby ledové
co se tu jenom dělo
co prožili ti předkové?

Loučení se zimou

Sedím si v teplém pokoji
pode mnou bílá zahrada
zdá se, že dojde k souboji
že zmizí bílá paráda
ještě má sílu, skoro křeče
jak drží svoji pozici
před jarem neuteče
s Meluzínou tu vyjící
Dala jsi polím peřinu
Ty nejsi až tak krutá
přikrylas také jařinu
nešlas tak zhurta
posílila jsi pole
však zvířátka mají hlad
je konec Tvojí role
pomysli na návrat


O nadaných lidech

V umělcích bývá láska
to nevyvrátí teze
horoucí, silná láska
co překračuje meze

ta oddává se opojení
ta oddává se touze
člověka láska mění
byť bohatý či z nouze

bez lásky se nic nepodaří
má-li to býti krásné
když s láskou něco tvoří
mnohý nad nimi žasne

schopnosti větší citlivost
žijí si po svém volněji
trochu jim chybí rozvážnost
o to víc mají naději

že po nich něco zůstane
byť obraz či jen píseň
láskou obohacené
milostná báseň

Malíř krajinu namaluje
jiný vytesá sousoší
v baletu mistr zatancuje
je-li láska v duši

I když jsou nadaní
z nárazu mají bouli
často i opuštěni
bolest je stejně bolí

Pročítám tyto řádky
jak rýmy spolu ladí
zdá se mi život sladký
žiji-li ho na Podhradí