Daleko vpředu se objeví chlupáčka Zuza a úprkem mi utíká vstříc. U chatky na mne čeká černá Luci a hop – skočí na vozíček a chce se vézt. Říkám jí stopařka.

Než dojdu k brance u chatky, přijde mě přivítat blahobytně vypadající Cipísek. Za oknem doma sedí Běla a dívá se ven. Všechny kočky se hrnou k novým schůdkům, až otevřu. Dveřmi hned běží dovnitř. Za pochodu chystám do kamen, zapaluji plynový vařič, pouštím rádio Proglas a ohřívám jim mlíčko. Ucpávám malou díru ve vikýři, kterou chodí ven a dovnitř. Kamna začínají hřát a venku je už přítmí.

Než doma opatřím nemocného psa Waldemara a dojdu sem za kočkami, je už pozdní odpoledne, a to je krátké. Než se naděju, začne venku světla ubývat. Pevně zavřu všechna dvířka u kamen, dávám kočkám zásobu granulí, zavřu dveře a ujíždím k brance. Hned je lesík, mohu v něm chodit po paměti. Cestička z listí se leskne a konec cesty mi značí dva černé pařezy. Vyjdu z lesa a v dálce svítí město tisíci světly. A. Rybářová