Rozhořčený občan v něm mimo jiné psal: „Pokud ještě předpovídal počasí pan doktor Zákopčánik, svítilo ve dne příjemně sluníčko, v zimě padal sníh, jaro se utápělo v barvách, pršelo rozumně a o nějakých povodních nebylo ani slechu! Teď, když se tam předvádějí u mapy ty frcinky, stojí počasí za h…! Nedá se vyjít z baráku, člověk neví, jak se má obléci a navíc je to kolem mne samá chřipka!“


No, nevím, do jaké míry ovlivňují televizní rosničky počasí, ale já si na ten dopis vzpomněl právě před několika dny, ve chvíli, kdy na mne chřipka dolehla. V naší rodině totiž řádí chřipkový virus dost často. Pokud napadne mne, umírám.

Dostane-li chřipku moje žena, jde mýt okna!
Myslím proto, že ten její virus není tak agresivní jako můj, takže Jarka kmitá trochu pokašlávajíc po bytě, zatímco já obvykle dostanu horečku blížící se skoro 43°, v posteli se potím, drobím kolem sebe zbytky loňského vánočního cukroví, které postupně vyndáváme až teď z mrazáku, odmítám v ložnici větrat a mlsat česnek rozetřený s medem, což prý je proti chřipce ten nejlepší lék. Bohužel to má jednu nevýhodu – do ložnice vás už nikdo jen tak nepřijde navštívit.

Chřipka je navíc nemoc, která se musí vyležet! A tak mi nezbývá než trávit čas přemýšlením, což odbudu snadno za pár minut krátkou odpolední dřímotěnkou, která tělu neobyčejně prospívá, a potom už jen hodiny a hodiny čučím na televizi, kterou máme proti manželským postelím. Té naštěstí vůně česneku nevadí.

Za jeden z neúžasnějších vynálezů poslední doby pokládám ovladač televizních kanálů. Ocenil ho před časem i můj vnuk Míša, který jednou soucitně prohlásil: “Dědo, vy jste asi měli s babičkou ale hodně smutné dětství! Vždyť vy jste snad pokaždé, když jste si chtěli přepnout program, museli kvůli tomu vašemu křápu přejít přes celý obývák!“
Ano, měli, Míšo, měli!

Zato teď si užíváme! Cvak! Reklama na prací prášek. Další cvak! Už mi nikdy nebudou padat z vlasů lupy! Kanál č. 3: Já, debil, si koupil mobil s nevýhodným kuponem! Čtyřka: Nejen moje, ale i sázková horečka stoupá…! Po dalších dvou stisknutích čudlu objevím něco neskutečného. Kupodivu to není reklama, ani si tam pár frajerů nedává pěstí do úst, spíš to vypadá na zpravodajský pořad, protože nám sličná moderátorka prozrazuje geniální rozhodnutí ministerských úředníků, že příští jarní prázdniny budou mít školáci a studenti z celé Prahy v jednom týdnu, aby byli co nejvíc pohromadě, a tak si užili sněhu, lyžování, vleků, přírody, a především, aby horské boudy a penziony nezely prázdnotou…!

Cvak! Přede mnou tmavý obdélník obrazovky. Raději dost té zábavy a poučení! Měl bych změřit svou osobní teplotu. Střesu tedy lesklý sloupek rtuti, teploměr strčím znovu pod levou paži a trpělivě měřím a měřím…

Výsledek? Horečka mi klesla o 2,7 stupně! Fantastické! Vsadím se, že ani klonování by nemělo takový úspěch! Okamžitě si předpisuji další televizní reklamu! Nebo na mne víc zabírá zpravodajství? Cvak…! Stanislav Rudolf