Detektivka není kýč, pokleslá ani oddechová literatura. Je snad pohádkou pro dospělé? Potřebuje vůbec reklamu ? Smyšlený příběh plný zločinu a násilí není útěkem, pohodou pro velké spisovatele. Neodskočili si. Básník Edgar Poe napíše Vraždy v ulici Morgue, Karel Čapek napsal detektivní Povídky z jedné i druhé kapsy, Josef  Škvorecký Hříchy pátera Knoxe, lékař Conan  Doyle píše řadu příběhů o zločinu, např. Skandál v Čechách.

Titul láká, prodává dobrou knihu. Jsem na rozpacích, když na knižním pultu obracím knížky Hloupý Honza,  Případ chromého papouška, Věnec z kopretin, Zpívající kost, Deset malých černoušků, Tři rakve, Smrt na jehle. A přece jsem vyjmenoval úspěšné detektivky.

Do tohoto žánru nepatří láska ani humor. Není to přece zábava, ale záhada uzamčeného pokoje. Proto vášniví čtenáři volají na autora  – nás přece zajímá, kdo to udělal? Proč ? A jak? Kdo z toho má užitek? Vrahem musí být ten, který nemá stoprocentní alibi. Všechny odbočky kolem si odpusť.

Námětů poskytuje život kolem nás dost. Mrtvola ženy – to je tragédie. Mrtvola dítěte – to je děsivá hrůza! Ale mrtvola  postaršího gentlemana? No co - to je docela v pořádku. Koneckonců není to už žádný mladík, v životě  si užil. Stejně to byl asi zhýralec… Má větší cenu mrtvý než živý. Píše Stephen  Leacock.

Četba detektivních příběhů mně přináší jakési potěšení.
Nejvíce se čtou detektivky v únoru. Nejvíce mrtvol je v pátek.

Nejčastěji má vrah pistoli nebo dýku. Škrcení a jed jsou minulostí.Ukažte mi člověka, který ve filmu, knize nesnáší detektivky. Velký hlupák. Už i William Shakespeare má v každé divadelní hře pět šest zapíchnutých.

Detektivky se nepůjčují ani přátelům, protože ti je zapomínají vrátit.
Je únor. Čtěte. Smrt na  Jehle je poutavý záhadný příběh o horolezcích z Prachovských skal. V knižním regále mám škvíru. Nepůjčil jsem vám onu knížku?  ⋌⋌⋌Miroslav Procházka z Pecky