Před novopackou cukrárnou pod Masarykovým náměstím nabídl žákům jedné třídy, kteří zde procházeli se svojí učitelkou, zakoupení zmrzliny, když mu zazpívají.
Po sborovém odeznění pěkné písničky pán šel do cukrárny, položil na pult peníze na zmrzlinu a odešel.
Na moji otázku, co ho k tomu vedlo, mně odpověděl: „Když denně sleduji zprávy o strádání lidí v místech, kde zažívají povodně, a o jejich škodách na majetku i životech, tak 200 korun, za které jsem koupil dětem za písničku zmrzlinu, vůbec nic neznamená.“
Jednání seniora nejen potěšilo děti, ale i okolní přihlížející. Míla Pour
close
zoom_in
