Nezdravím, ale na prahu prodejny houknu:“ Nemáte něco na blechy?“
Pohotová prodavačka: “Myslíte pro vás nebo pro čtyřnohého přítele?“
„Žiju s přítelkyní… nohy má dvě. Kouzelné.

Hned je příjemná atmosféra navozena ve všech koutech. Jako odborník se cítím v koutku pracích prášků. Beru nejčastěji ARIEL, ani nepohrdnu PERSILEM. Po něm mám prádlo zářivě bílé. Silný se též cítím ve vzorkovníku barev LUXOL. Doporučuji nádech mahagon nebo barvu mdlé pleti. Dnes míjím intimní koutek pro pány. Co jsem požadoval v gumovém zboží, neměli. Štětku i mýdlo po holení mám doma ještě neošoupané.

Ach, zvábila mě vůně parfumerie. V tomto oddělení jsem nejistý, což zpozorovaly prodavačky. Jedna ochotná mě tekutinu kápla na zápěstí, další mně stříkla voňavou mlhu za ušní lalůček a švitořila, že nevyprchám až do večera. To jsem zvědav. Paní Štěpánka volá paní Marcelu a nabízejí mi strojek k depilaci nebo kleštičky na řasy. Je tu směna čtyř pěti žen, včetně pokladní a všechny zatím mlčí o ceně tohoto luxusního zboží. Jsem rozhodnut a hrábnu po lahvince francovky ALPA. U pokladny si klůtnu a zbytek vymažu na svá lýtka.

Všichni v prodejně oněměli. Všechny, neboť jsem tu na place jediný muž. Z ostudy kabát.
Prodavačky napočítaly, že jsem od rána stý zákazník a obdarovaly mě hrníčkem s nápisem MILOSTNÉ ZVÍŘÁTKO UDĚLÁME Z VÁS. Text z Prodané nevěsty..

Vrátil jsem se s košíkem.
Nevím, kdo je tu šéfka, ale všechny prodavačky zde mají hezké oči, nosí úsměv ve tváři, nechybí jim vlídné chování k zákazníkům. Nevtíravě mě opět obletují. „Co musíte mít, abyste byl 'in'? ESPRIT má ovocnou vůni s nádechem vodního melounu. Nebo MISS SIXTY je voňavka rebelská, provokativní a vzrušující eros. Vhodná pro první rande.“ Děvenky, jako byste ani neviděly do mé splasklé peněženky.

Omámen a provoněn jsem se dopotácel k východu. Hle! Tu se na mě culí Gabriele Sabatini Latin Dance. Zvedá koketně lem letních minišatiček nad svá růžová kolínka. Kleknu k barevné fotografii o rozměrech l m x 65 cm, který je přidrátován k zábradlí. Můj idole! Bože, dám království za koně, vzdychl kdysi na bojišti Jan Lucemburský, blekotám.

„Chcete ji? Je vaše!“
Jsem v sedmým nebi a chvátám na parkoviště. Míjejí mě dvě paničky.“Pfííí, Páchne jak carský důstojník… a jak dědek napíná žíly!“

Teprve doma jsem si vzpomněl, co jsem v krámku v ulici Jiříka z Poděbrad čp. 43 chtěl koupit: mucholapku, pastičku na myši, odličovací mlíko, zábavnou pyrotechniku a láhev špiritusu.

P.S. Dnes jedna paní povídala, že zítra mají v „akci“ prášky. Když si koupím 4 pytle, zajistí mně prodejna odvoz na Pecku. Zdarma! Paní, no nekupte to. Zítra ten tým bodrých prodavaček a vedoucí, co má hezké oči, s manželkou navštívíme. My si tam jezdíme též pro dobrou náladu.
Miroslav Procházka, Pecka