Musím si však i zde vytvořit nový domov, a tak jsem vybírala.


S manželem, který již zemřel, jsme projezdili a prošlapali jako organizovaní turisté celou naši bývalou republiku. S nynějším přítelem, Norem, se kterým hovoříme esperantsky, jsme procestovali a prožili krásné chvíle v celé Evropě, v Egyptě, na různých ostrovech, odkud jsem si přivážela krásné suvenýry. A měli jsme rozsáhlou knihovnu. Miluji knihy, stále jsme něco studovali. Těžko jsem se se vším loučila. To, co jsem si vzala s sebou, mi připomíná můj bývalý domov!

Starostlivá dcera

Mám dceru Alenu, která bydlí ve Vitiněvsi. Přála bych všem mámám, aby měly takovou dceru. Jezdila za mnou v poslední době velmi často až do Loun, pomáhala mi chodit, vše obstarala, uklidila, a to na úkor své rodiny a starostí. Několikrát musela přesedat, než do Loun dojela. Tak mi obstarala tento domov důchodců.


Zde je mnoho sestřiček a dalších pracovníků. Já jsem seděla celou svoji pracovní dobu za psacím stolem. Nezávidím sestřičkám, hlavně těm starším, jejich práci. Je to těžká práce, kterou musí zdolávat jak fyzicky, tak psychicky. Je zde spousta stařičkých lidí, kteří jen leží, je třeba je přebalovat, udržovat v čistotě, koupat je a vyhovět jejich přáním. Mají také své rodiny, starosti. Určitě se vracejí mnohdy z práce dost unavené. Všem je třeba děkovat za jejich práci a být k nim také ohleduplní.


Uléháme zde brzo večer. Vzpomínám na prožitý život, na svoje životní partnery, rodinu, přátele, spolupracovníky a kolegy v různých organizacích.
Je mi líto, že již nikdy nebudu schopna žít plnohodnotný život. Můj veškerý inventář v Lounech tak převezme dcera Alena. Všem za všechno děkuji. Dana Matějíčková