Je to vlastně příběh s dobrým koncem. Jela jsem s kamarádkou Tanjou a v ulici, kde je velmi nízká předepsaná rychlost, jsem musela zpomalit, až skoro zastavit. Přes silnici běžely dvě krásné, jako malované veverky. Jenomže jedna, což se tak často nevidí, byla o hodně menší než ta druhá, úplné miminko. Ta velká mohla být samozřejmě matka: věděla, co se sluší a patří, v mžiku byla na stromě. Jenomže ta malá se zastavila a civěla na nás. Tanja na mě houkla, že musíme zastavit, protože zvířátko je těsně před námi a neví se, kam poběží. Zapnula jsem ostrá světla, a to už Tanja byla venku, aby tu veverku přemístila. Troubení jako o život nepomohlo ani trochu.

Stalo se ale něco tak divného, že by to nikoho nenapadlo. To škvrně s huňatým ocasem jenom o něco větší než křeček vlezlo do levého předního kola mého auta. Myslela jsem, že se Tanja pomátla, když říkala, že je v kole a nemůže ho vytáhnout. Obě jsme se veverku snažily dostat ven a šmátraly, viděly jsme ji z venkovní strany kola. Byla tak roztomilá, nemohla jsem ani pomyslet na to, že se rozjedu a ona se tam pomalu utočí k smrti (to teda ani kdyby roztomilá nebyla). Čím víc jsme do ní šťouchaly dírkami gumovou stranou tužky nebo stěrkou na sníh, co mám pořád v autě, tím víc chtěla utíkat v dutině kola a bála se vylézt.

Ještě že byla neděle a nic moc provoz. Jezdily kolem rodiny s dětmi a asi se všichni bavili, jelikož Tanja je dost velká holka (váží přes 135 kg, no a když kouká pod auto a špulí zadek do silnice…). Jenom jsem řekla, kdyby tak jel kolem chlap, kterej by nabídl pomoc. V minutě jeden zastavil, taky vzal svou stěrku na sníh. Po tom, co pochopil, že nechci z kola sundávat kryt, abych ho případně neztratila, byl na veverku trochu tvrdší a nakonec jí jemně nastavil stěrku, na kterou si jako na dlouhou větev vlezla a stála, dokud s ní neušel kus cesty ke stromu. Byla vyděšená; jenom ji přistavil k mohutnému kmenu, ona se přichytila a bylo to.

Tak jsem si uvědomila, jak je hezké mít prima pocit, že člověk někoho zachránil, i když je to takový malý živočich. A. K. Washington