Valdštejn vedl v lednu 1633 tajná jednání s nástupcem švédského krále. Následkem těchto jednání bylo v listopadu dobyto Řezno švédským vojskem, neboť zařídil, že Řeznu nikdo nepřišel na pomoc.

Obchod ve válce vynáší více, k tomu žold, kontribuce a kořist, pohledávky u císaře Ferdinanda II společně s koktejlem násilí a podvodů daly vzniknout jeho bohatství. Jeho majetek rostl, protože vsadil na vítězství Ferdinada II. v bitvě na Bílé hoře a on se ocitl na straně vítězů.

Rod Smiřických, kteří byli v exilu, využil tak, že se prohlásil za nejbližšího příbuzného a poručníka posledního z rodu Smiřických, Jindřicha a zabavil mu celý majetek.

Společně se šlechtici, de Witte a Lichtenštejnem, ovládl české mincovnictví. Jejich mincovní konsorcium představovalo protřelé vyvádění majetku připomínající dnešní outsorcing, které probíhalo tím způsobem, že Valdštejn odváděl konsorciu velké množství mincí stažených z oběhu s tím, že za jednu hřivnu dostával 123 zlatých. Reálná cena byla tehdy ovšem od 40 zlatých do 60 zlatých. Členové konsorcia vydělali obrovský majetek na ražbě nekvalitní mince a mohli tak lacino skoupit pozemky konfiskované protestantské šlechtě. Transakce skončila kaládou - státním bankrotem, v prosinci 1623.

Valdštejn byl skutečným „patriotem", ačkoliv mu patřilo obrovské území na severu Čech a český jazyk znal velmi dobře, veškerou komunikaci vedl pouze v němčině.

V Praze na Malé Straně nechal zbourat šestadvacet domů a zničit tři zahrady, pravděpodobně s přízní místních konšelů, pro vybudování dnešního Valdštejnského paláce. Obyvatelé museli jen tiše souhlasit.

Za druhé světové války byl v roce 1944 sestaven na počest frýdlantského vévody svazek SS Kampfverband Wallenstein. Byly to vojenské jednotky, které postupovaly 5. května 1945 proti Pražskému povstání od Benešova. Podobně jako nacismus i kapitalismus si vybírá ikonu v osobě Valdštejna

Dnes mnozí považují Valdštejna za nejúspěšnějšího podnikatele Evropy, velmi schopného developera, selfmademana, velkorysého stavebníka. On však žil a bohatnul na cizím neštěstí, veřejně zabavoval majetek popravených českých pánů a mnoha dalších šlechticů i měšťanů, kteří museli pro svou víru a přesvědčení emigrovat. Peníze získal nečistým způsobem ve válkách a protireformaci. V pravý okamžik a v pravou situaci dokázal změnit svůj postoj a vždy postoupil o stupínek výše.

Valdštejn byl pracovitý a ctižádostivý, méně je však známé, že trpěl téměř celý život, někdy od roku 1604, uherskou nemocí, tedy syfilis. Počáteční fáze třetího stádia této choroby se projevuje zejména ohromnou výkonností, ctižádostivostí a činorodostí. V posledních letech svého života tato choroba vedla k rozvoji jeho nervové formy. Na koně už nedosedl a z Plzně do Chebu ho vezli v kočáře na posteli, protože nebyl schopen chůze.

Valdštejn řídil svá panství jako ryzí kapitalista. Valdštejnův dvůr byl budován po císařském vzoru, měl 1.500 lidí, kteří se s ním pohybovali. V rámci své osobní velké ctižádosti toužil po tom se prezentovat stavbami, které by odpovídaly jeho významu. Nebylo to z podpory umění, ale pro svou osobní prezentaci, aby ukázal, co si může dovolit a jak uspokojuje své ego.

Dnes na Valdštejna hledíme jako na velice schopného vojevůdce, úspěšného podnikatele a významnou postavu evropské politiky. Nedostatečné češství, zrada národa, pragmatismus náboženské konverze, bezohledný charakter či nekalý zisk živený válkou vedoucí k jeho enormnímu úspěchu není už zmiňován.

Pokud slýcháváme, že Valdštejn patří k významným historickým osobám své doby a náleží mu významné místo v našich dějinách, nic proti tomu. Pak ale nepochybně dojdeme i k tomu, že i jiní, jejichž pomníky se nedávno likvidovaly, byli historicky významní (ačkoliv je z horizontu dnešní doby hodnotíme negativně), a proto si ten pomník vlastně zasloužili a zaslouží.

Valdštejnské oslavy a umístění jeho sochy jsou proto paradoxem dnešní doby, neboť tam, kde zbavil původní vlastníky majetku, tam je oslavován a ctěn.

Kapitalismus hledá své ikony v minulosti, protože jeho novodobým ikonám již nikdo nevěří. Představitelé a hybatelé kapitalismu využívají tímto způsobem neznalosti historických fakt ze strany veřejnosti nebo dokonce ukazují svoji vlastní neznalost. Není tedy vhodnější umístit jeho sochu na začátek lipové aleje v Jičíně? Vždyť i Valdštejn byl císařským generalissimem a proto by měl stát tam, kde kdysi stál generalissimus Stalin.

Michal Ulrich