S kým mám dnes mluvit? Skromný upadá do zkázy,
drzý má přístup ke každému.
Pokojnému člověku vede se zle,
dobro je všude tisknuto k zemi. Loupí se.
Kdekdo okrádá svého bližního. Lidé jsou zkaženi,
druh klopí zrak před druhem.
Není spravedlivých.
Celá země je rejdištěm hříšníků.
S kým mám dnes mluvit?
Zlo bičuje svět a není mu konce.

Ležím na gauči a listuji si v knížce o civilizaci ve starém Egyptě. Ano, pesimističtí a smutní lidé byli již při stavbě pyramid. Svědčí o tom tento vytesaný vzkaz na stěně odhalené hrobky. Je asi z dob let dva tisíce před Kristem.
Otvírám denní tisk, a hle, pesimisté v redakci opět věští pokračování blbé nálady.

Sláva! V redakci sedí i optimisté. Oni ve fejetonech přejí lyžníkům, bruslířům, sáňkařům i stavitelům sněhuláků radost a zdar, – přestože lučiny jsou zelené a plny čerstvých krtičin, ve skalkách rozkvétají petrklíče a rododendron má pupeny před rozpukem.
Takový je pohled z okna redakce v kraji i u nás v podhůří Krkonoš.

Jsem optimista
Netešu do stěn hrobky blbé vzkazy o blbé náladě.
S kým mám dnes mluvit? Vím, že noviny i fejetony v nich tištěné stárnou.
Snesl jsem z půdy sáňky a postavil je na práh domu.
A těším se na sanici. Protože jsem optimista.

V noci teploměr za okem ukazoval mínus šest a na dvorku leží patnáct centimetrů čerstvého prašanu.
A jaký je recept na blbou náladu?
O tom jsem chtěl s vámi, čtenáři, mluvit.. Buďte příkladem a čiňte dobré skutky. Jako můj soused odnaproti. On pomáhá vyhazovat sníh vetchým stařenkám i křapíkům vlevo i vpravo – a ještě s písničkou na rtech.
⋌Miroslav Procházka, Pecka