I letošní září nastoupí do mateřské školy další generace tříletých dětí. Pojďme rozptýlit některé obavy ze změn, které čekají dítě i celou rodinu.

Změna režimu
„Dělej, přijdeme pozdě, ty ještě nemáš obuté boty?" Spěch, stres… každé ráno. Rodič vidí nespokojeného šéfa, dítě naopak nechápe, proč si nemůže ještě pohrát s plyšákem tak jako jiná rána.

Když se nedá do školky dojít pěšky, cesta autobusem nebo tramvají ranní napětí také významně ovlivní.

Příjemné rituály
Co s tím? Vytvořte si příjemné rituály. Snažte se, aby dítě chodilo večer včas spát. Připravte mu hromádku oblečení již večer.

Ráno si vytvořte určitou časovou rezervu pro nenadálé situace (např. zdržení při hygieně, nebo čas na převlečení, když se podaří zvrhnout hrníček s kakaem).

Tříleté dítě uspěchanými slovy nepopoženete. Nejspíš ještě bude potřebovat vaši pomoc při oblékání (to neznamená, že je obléknete), anebo si zkuste zasoutěžit, kdo z vás bude dřív…

Platí úsměv
Pamatujte na to, že vy jste režiséři, vy musíte být o krok dva napřed. Křik ani vyhrožování nemají správný efekt – po takovém ránu přijdete do práce rozladěni a dítě do školky s pláčem. Takže i zde platí okřídlené úsloví, že s úsměvem jde všechno lépe.

Adaptace
Představme si situaci, že ráno vše zvládnete, do školky přijdete včas, ale najednou se dítě rozpláče, nechce se vás pustit, rve vám to srdce, zase myslíte na výčitky šéfa…

Co s tím?
I zde se nabízejí univerzální rady… ale počítejte s tím, že každé dítě je jiné, jinak reaguje na změnu, je jinak citlivé. Profesor Matějček, významný dětský psycholog, napsal, že jesle by si dítě nevymyslelo, ale školku ano. Měl tím na mysli, že ve třech letech je dítě obecně připravené vykročit za bezpečný kruh rodiny a navazovat nové kontakty, zejména s vrstevníky, které ke svým hrám již potřebuje.

Školky dnes umožňují dítěti postupnou adaptaci, zvykání si na odluku od rodiče po hodině, po dvou, na dopoledne. Ranní slzičky jsou normální, většina dětí se po odchodu rodičů v novém prostředí rychle zabaví. Jsou tu jiné hračky než má doma, navazuje první kamarádské vztahy.

Tam, kde je odluka od doprovázející matky opakovaně dramatická, někdy pomůže, když začne dítě ráno do školky vodit otec.

V některých případech je však třeba zvážit situaci a případně docházku do mateřské školky odložit. Ani sebe, natož dítě však nesmíme obviňovat ze selhání, neexistuje univerzální šablona, podle které lze určit, kdy je dítě na školku zralé.