Zajímaví lidé, kultura, káva a jazz. Práce v prostředí muzea je krásná

Zmiňovaná přestávka se protáhla a trvala dva roky, od září 2017 do října 2019. „Po prvním loučení jsem nepředpokládal, že bych se vrátil, ale člověk míní, život mění. Chvíli jsem si zkusil provoz kavárny na pardubickém zámku, následně se mi v hlavě uhnízdilo pomyšlení na otevření kočičí kavárny, která v té době ve městě chyběla a chybí stále.

Koronavirus se značně podepsal na celkových úmrtích. Říjnová čísla jsou rekordní

Z toho naštěstí sešlo. Naštěstí vzhledem k současné situaci v gastronomickém odvětví. Ono pomyšlení se mi z hlavy sice nevytratilo, ale teď opravdu není správná doba se do něčeho takového pouštět,“ popisuje Jan Zilvar a pokračuje: „A tak jsem se po dvouleté pauze vrátil. Ač to může zní, že to byla jakási znouzectnost, opak je pravdou. Práce v takovém prostředí je krásná, po většinu času klidná, člověk často přijde do kontaktu s velmi zajímavými lidmi, může se účastnit kulturních událostí, které se zde konají, a u toho popíjet jednu kávu za druhou a poslouchat jazz. Pracoval jsem dřív v restauracích a teď už si nedovedu představit, že bych se tam někdy z vlastní vůle vrátil.“

Složení hostů je navíc opravdu pestré. Návštěvníci muzea se tu mísí s lidmi zvenčí, častokrát s náhodnými kolemjdoucími. Pauzy sem ale pravidelně chodí trávit i zaměstnanci muzea, kteří si tu hojně sjednávají i pracovní schůzky.

„Sortiment muzejní kavárny není příliš bohatý. Mojí ambicí není zahltit hosta dlouhým výčtem domácích limonád nebo káv s nepřeberným množstvím příchutí. Velkou radost mívám, když často i místní až u mě v kavárně zjistí, že Hradec nemá jen jeden pivovar! Neskromně ale musím přiznat, že mě nejvíc těší, když si lidé chválí místní zákusky, které – aniž by to třeba tušili – připravuju já sám přímo v kavárně,“ přibližuje Jan Zilvar.

Jsme ve střehu, říká náměstek Bělobrádek o možném výskytu afrického moru

Kafe pro kočku

Na kočičky ale Jan Zilvar nezapomíná ani v Kavárně Muzeum a pravidelně pro ně pořádá akci Kafe pro kočku. „Tato akce probíhá celoročně a princip je jednoduchý – stačí přijít do kavárny a dát si tu cappuccino. To je všechno. Na konci měsíce se pak všechny tyto kávy spočítají a půlka z jejich ceny putuje na konto vybraného útulku, spolku apod. Kočky mám rád, snažím se jim pomáhat dlouhodobě, i doma jich mám poměrně dost.

Akce Kafe pro kočku vnímám jako dobrý způsob, jak přispět na dobrou věc a u toho si zároveň procvičovat malování srdíček do kávy. Seznámil jsem se navíc díky tomu i s mnoha skvělými lidmi, se kterými mě spojuje láska ke kočkám a zvířatům obecně,“ říká Jan Zilvar.

Akcí v kavárně se jinak mnoho nekoná. Odehrálo se tu v minulosti několik koncertů, autogramiáda či politické mítinky. „Kvůli časovému i prostorovému omezení je ale pořádání čehokoliv přímo v kavárně poněkud složitější, jediným pravidelným kulturním zpestřením tak zůstaly vernisáže. Jelikož je ale prostor součástí přilehlého přednáškového sálu, kde se konají akce v režii muzea, hostům je občas dopřáno kulturního vyžití i zcela náhodně,“ popisuje Jan Zilvar.

Do hradeckých škol se vrátily necelé dva tisíce dětí

Máme zavřeno, zase

Současná koronavirová situace ovlivnila také Kavárnu Muzeum. „Kavárna musí být nyní zavřená, což ovlivnilo i můj život. Naštěstí mám nízké náklady, nemám žádné zaměstnance a moje výdaje nejsou nijak astronomické. Když se navíc před rokem muzeum otevřelo, hlavní výstava sezony sem lákala veliké množství návštěvníků po celou dobu, než byla kavárna nucena zavřít poprvé. To mi pomohlo zvládnout první vlnu. Teď je to trochu horší.

Léto bývá tradičně slabší. Než se stihla rozjet podzimní sezona, už se zase muselo zavřít. Jak ale pozoruju dění v oboru i kolem sebe, pořád jsem na tom oproti spoustě jiným lidem dobře. Co mi teď opravdu hodně pomáhá, je možnost přivýdělku v muzejní knihovně, za což jsem moc vděčný a chtěl bych za ni tímto našemu panu řediteli znovu poděkovat,“ zakončuje Jan Zilvar.