Věra Klucká žije za hranicemi okresu, v malebném domečku v Chotěšicích, který vypovídá o její kreativitě, vnímání krásna a samotné tvorbě.
Zdroj: Deník / Iva Kovářová
Věra Klucká je očarována tajemnem odmalička. S úsměvem nám svěřuje, že i když jsou oba rodiče Češi, má stále pouto k Asii, protože byla počata v Bengálském zálivu. S rodiči žila první roky v exotické Barmě, která v ní zanechala nesmazatelnou stopu. „Maminka musela nastoupit do práce, a tak už jako půlroční mě hlídala místní budhistka. Od malička nezabíjím nic živého, mouchy, hmyz, myši. Mám to v sobě zakódované,“ poukazuje na jednu ze zajímavostí, která ovlivnila její život.
Zdroj: Deník / Iva Kovářová
Vystudovala gymnázium se zaměřením na matematiku, fyziku a chemii. Čísla ji fascinovala a nasměřovala k numerologii. Sama vychovala tři děti. Od roku 2002 objevovala malbu, ke které ji přivedl pocit nutné vyváženosti. Jako úřednice banky se potřebovala odpojit od lidí, počítačů, kancelářské uhlazenosti, navléknout se do tepláků, vypnout televizi a objevovat svět.
Zdroj: Deník / Iva Kovářová
„Jezdily jsme na kolečkových bruslích kolem jablonecké přehrady a na Rybářské baště jsem si dávaly s dcerami kofolu. Tam jsem poznala malíře Kamína. Vyprávěla jsem mu o své touze malovat. On se jen usmíval a říkal: Tak proč nemaluješ? A já vysvětlila své důvody. Až budeš chtít malovat, tak se nebudeš na nic vymlouvat! řekl zase s úsměvem.“
Zdroj: Deník / Iva Kovářová
Věru to vnitřně pěkně naštvalo, ranilo a nicméně i nakoplo. Našetřila na dovolenou v Chorvatsku, kam už sebou vezla čtvrtky, křídy a pastelky.
Zdroj: Deník / Iva Kovářová
„Začala jsem rovnou abstrakcí, jeden obrázek byl tón v tónu modrý, jiný oranžový a nakonec jsem zjistila, že mám sedm obrázků jako sedm čaker. Tak to byly první počiny,“ svěřuje se.
Zdroj: Deník / Iva Kovářová
Pak vzpomene na událost z Afriky. V deseti letech letěla s rodiči do Súdánu, kde navštěvovala ruskou školu. Do tří měsíců si osvojila ruštinu, domluvila se arabsky i anglicky. Ocitla se na indickém velvyslanectví na soutěži v malování, které se zúčastnilo sto dětí z celého světa. „Dali nám čtvrtku metr na metr, černé uhly, tempery, suchý pastel, olejové barvy. Já tam seděla dvě hodiny a koukala do papíru a vůbec nevěděla, co mám malovat. Najednou jsem vzala olejové barvy, které jsme měla v ruce poprvé v životě, namalovala jsem pyramidy, oázu, palmy, velblouda. Soutěž jsem vyhrála.“
Zdroj: Deník / Iva Kovářová
Její první práce, nabité energií, zhlédli v roce 2006 návštěvníci zámku Hrubý Rohozec. Od té doby představila své abstrakce na řadě výstav, i na Špejcharu v Bukvici. Covid ale překazil plánovanou jarní výstavu i podzimní výstavu v Železnici. Pro ni vytvořila nových dvacet obrazů.
Zdroj: Deník / Iva Kovářová
„Tvořím v souladu se svým srdcem, musím mít v sobě něco přetékajícího, co do obrazů vložím. Takže za ně ručím, že jsou pozitivní. Tvořím jedině, když mám v sobě přebytek krásna,“ vyznává se.
Zdroj: Deník / Iva Kovářová
„Když nemůžete za obrazy na výstavu, můžete si je prohlédnout na stránkách obrazyolejove.webnode.cz a třeba i nakoupit jako vánoční dárek,“ říká.
Zdroj: Deník / Iva Kovářová
Podle Věry Klucké je v životě nejdůležitější láska. Když jste obklopeni láskou, nemáte strach, to je prý v tomto roce podstatné. Udržovat v sobě lásku ke všemu.
Zdroj: Deník / Iva Kovářová