Lenka Valentová pomáhá zachraňovat životy na Jičínsku

„Už v průběhu studia jsme občas dostávaly varování, že většinou nějakou chvíli trvá, než žena dostane místo u záchranky,“ přiznává Lenka a dodává: „Já ale měla opravdu štěstí. V době kdy jsem dokončila školu, bylo zrovna vypsáno výběrové řízení na jičínskou základnu a já to místo dostala.“ V den našeho rozhovoru je Lenka jedinou ženou na základně. Kolegové si jí trochu dobírají, že z ní bude mediální hvězda, ale jinak všichni potvrzují, že jsou sehraným týmem. Ještě aby, ne. Při záchraně života jde mnohdy o sekundy. Stejně dobře prý funguje spolupráce s jičínskými hasiči a policisty, se kterými se u zásahů setkávají velmi často.

Zdroj: Deník/ Radka Tobolková

Své povinnosti mají záchranáři i mezi zásahy. „Máme přesně daný harmonogram činností. Jde například o desinfekci sanitky, kontrolu batohů či expirace léků. Každý den se zkrátka kontroluje něco jiného,“ přibližuje Lenka. Stejně jako většina jejích kolegů přiznává, že nejnáročnější jsou pro ni zásahy, kde jde o život malých dětí. Když si mladá záchranářka potřebuje vyčistit hlavu, obuje botasky a vyběhne někam do přírody. Aby se jí lépe drželo tempo, pustí si k tomu muziku, ale vyhraněný žánr nemá.

Zdroj: Deník/ Radka Tobolková

Lenka byla i mezi účastníky nedávné soutěže Jičínská věž, která prověřovala právě fyzickou připravenost záchranářů. Mezi ženami skončila na skvělém druhém místě. „Jelikož kolegové vědí, že ráda běhám, tak jsem měla pocit, že se ode mě tak nějak čekalo, že se přihlásím. Ráda jsem to zkusila. Jak se blížil den soutěže, byla jsem pořádně nervózní a výsledek je rozhodně nad očekávání,“ říká skromně. Podle Lenky se povědomí veřejnosti o zásadách poskytování první pomoci zlepšuje. Navíc dispečeři na tísňové lince dokáží poradit tak srozumitelně, že to zvládne i naprostý laik.

Zdroj: Deník/ Radka Tobolková

K zásahům Lenka spěchá buď na sedadle spolujezdce nebo, možná trochu překvapivě, přímo za volantem sanitky. Má za sebou všechna potřebná cvičení na polygonu, takže může k naléhavým případům vézt i lékaře. „Při maximální naléhavosti je rychlost jízdy pod majáky neomezená. Nesmíme ale samozřejmě nikoho ohrozit,“ vysvětluje. „Na jičínské záchrance jsem opravdu spokojená,“ dodává závěrem. A co si přejí společně s kolegy? Přece co nejvíce zásahů se šťastným koncem!

Zdroj: Deník/ Radka Tobolková