Jaroslava Komárková je dlouholetou ředitelkou ZUŠ Jičín

Když jsme se přestěhovali do Kolína, kam jsem začala chodit do základní školy, maminka mě přivedla do místní Lidové školy umění. Nejprve mě pro nedostatek talentu nevzali, ale nakonec jsem přece jenom začala navštěvovat hru na klavír a později jsem přidala i hru na lesní roh, který se mi stal osudovým. S ním jsem na „lidušce“ zažila mnoho krásných vystoupení spolu s dalšími sedmi hornisty, s kterými jsem vytvářela hornové okteto. Hráli jsme i místním myslivcům a zažili spolu spousty legrace. Pamatuji se, jak jsme se nejednou odbourali na zkoušce a nemohli jsme pak vůbec vydat jakýkoliv tón… Díky lesnímu rohu jsem poznala svou první dětskou lásku, díky které jsem v deváté třídě šla k talentovým zkouškám na konzervatoř. Můj idol již studoval v prvním ročníku, a když mě úspěšně přijali, tak jeho vyhodili…zůstala mi pak jen láska k lesnímu rohu.

Zdroj: soukromý archiv

Po absolvování Pražské konzervatoře jsem byla po konkurzu přijata jako hráčka na lesní roh do Jihočeské komorní filharmonie v Českých Budějovicích. Strávila jsem zde krásné roky s úžasnou muzikou i skvělou partou hudebníků a také poznala svou celoživotní lásku - mého manžela Františka. Kdybyste viděli, jak se při hraní, jako první fagotista, mazlil s fagotem…

Zdroj: soukromý archiv

Když se nám narodil první syn Tomáš, zakotvili jsme natrvalo v Jičíně a nastoupili oba jako učitelé do místní tehdy Lidové školy umění. Po tom, co se nám narodil druhý syn Pavel, vrátila jsem se po mateřské dovolené do již Základní umělecké školy a krátce na to jsem úspěšně prošla konkurzem a stala se ředitelkou této školy.

Zdroj: soukromý archiv

Pak to už frčelo a letos je to neuvěřitelných pětadvacet let, co vedu školu. Za tu dobu se zde mnohé změnilo. Škola se počtem dětí téměř zdvojnásobila a přibylo mnoho souborů, kapel, orchestrů i pěveckých sborů. V roce 2016 jsme uvedli autorský muzikál o Elišce Kateřině Smiřické, který měl neuvěřitelných 18 repríz a hráli jsme ho i v Polsku.

Zdroj: soukromý archiv

Za pouhé dva roky jsme stihli napsat i secvičit druhý muzikál ze stejné autorské díly Stvoření světa. Nyní se ve škole věnujeme menším projektům, ale o nic méně úspěšným. Uvedli jsme koncert ze skladeb Vadima Petrova, Rybovu mši, hudebně dramatický pořad Ať žije republika, jednoaktovku Edith a Marlene a mnoho dalších krásných projektů, koncertů, vystoupení i vernisáží.

Zdroj: soukromý archiv

Je úžasné, když máte svou práci jako svého koníčka. To bych přála úplně všem, aby je jejich práce bavila stejně jako ta moje.

Zdroj: soukromý archiv