Sama přiznává, že tvořila odmalička. Na chodbě základní školy, kam jako dítě docházela, visí dodnes plastika, kterou jako osmačka vytvořila se svými spolužačkami.

K výrobě šperků se dostala v době, kdy ji následky těžkého úrazu vyřadily ze zaměstnání. Seznámila se s polymerovou hlínou a ta jí doslova uchvátila. „Je velmi tvárná, nechá se barvit, zdobit, má všestranné využití,“ pochvaluje si výtvarnice vstupní materiál. Začínala s výrobou dárků, která přerostla v tvorbu, s kterou se prezentuje na nejrůznějších výstavách, trzích a kulturních akcích. Jako samouk absolvovala i polymerovou školu on line. Ze tři sta účastníků se při hodnocení prací dostala na sedmnácté místo, čehož si nesmírně cení.

Nedávno se seznámila i s materiálem Powertex, ze kterého vytváří sošky. „Jde o zajímavou techniku, při které namáčíte do této hmoty látku a tu pak tvarujete. Je to poměrně náročné," vysvětluje Aranka Novotná. Nicméně sošky ji inspirovaly k tvorbě plastik, jejichž základem jsou většinou přírodní materiály. Sladěné kombinace materiálu, barev a rámů vytváří úžasné kompozice, vypovídající o citlivém přístupu autorky i jejím smyslu pro kumšt. Výtvarnice šla ještě dál, pustila se do malování obrazů. Vyprovokoval ji dárek, který obdržela k Vánocům. Poukaz na kurz kresby. „V Praze jsem absolvovala kurz na kresbu portrétů tužkou a pastelkou. Pak jsem vzala do ruky i štětec. Víceméně mě k tomu přivedla dcera, která sama maluje. Dnes mě mrzí, že jsem se malbě nevěnovala hned po škole,“ přiznává nad svými obrazy. Od pastelky přešla k akrylovým barvám, ráda zachycuje květiny, maluje portéry, krajinu.

S dílem Aranky Novotné se můžete seznámit v jičínské knihovně, kam se vrací po devíti letech. Vystavovala také v Lomnici nad Popelkou, v Mladé Boleslavi, v Bukvici i v železnickém muzeu.

Aranka Novotná není zkrátka člověkem, který dovede sedět s rukama v klíně. Pracuje nejraději v noci, kdy cítí příliv inspirace.