Rodina Pavla Krejčího bydlí v kanadském srubu z kulatiny. „Snem mé ženy bylo bydlet v celodřevěném domě. Byli jsme na různých horských chatách. Až tak se nám to zalíbilo, že jsme se shodli na tom, že náš dům bude právě z kulatiny,“ vzpomíná lékař z Opavy.

Pojízdná kavárna je vyrobená z koňského přepravníku.
Vysokoškoláci, kteří milují kávu: Nevěřili byste, z čeho mají pojízdnou kavárnu

Věděli, že srubová konstrukce s sebou nese nějaké komplikace, protože si stavba několik let sedá. Přesto prý nezaváhali ani vteřinu.

„Má to spoustu nevýhod, ale atmosféra a teplo dřeva to vynahradí. Všichni známí mi říkali, že když postavili rodinný dům, našli mnoho detailů, které by změnili. Já jsem zatím na nic zásadního nepřišel,“ usmívá se povoláním ortoped.

Dva a půl roku intenzivní práce

Na svém rodinném domě pracoval Pavel Krejčí každé odpoledne dva a půl roku. „Měl jsem tam hodně firem, které něco dělaly. Většinu zednických, izolatérských či obkladačských prací jsem ale udělal sám,“ podotýká kutil.

Z nevyužívaného altánku je nyní parádní kurník pro slepičky
Ze starého altánku a z palet vznikl krásný kurník. Stačil nápad a 2 tisíce

Postup si vždy důkladně nastudoval na internetu. Zkušenosti s manuální prací nabyl prý už v mládí. „Rodiče tehdy koupili starou chalupu. Při rekonstrukci se vše dělalo kompletně znovu, včetně elektřiny, vody, omítek i podlah. A při tom jsem samozřejmě musel pomáhat,“ přibližuje Pavel Krejčí.

Od svého otce se tak naučil základům řemesla. „Táta je sice doktorem přírodních věd, ale je moc zručný, zkrátka všeuměl,“ prozrazuje kutil.


Nahrává se anketa ...

Zašívárna byl dárek pro děti

Do rodinného domu se rodina Pavla Krejčího stěhovala před rokem a čtvrt. „Máme až pět metrů vysoké stropy. V jednom místě jsem proto vyrobil vestavbu dva na dva metry. Říkáme jí Zašívárna. Je to vlastně místo, kam si může člověk vlézt, když chcete mít klid, potřebuje přemýšlet, číst si. Zkrátka odpočívat,“ vysvětluje Pavel Krejčí.

Zašívárnu vyráběl jako překvapení pro děti. „Dokončil jsem ji před Vánoci. Holky dostaly pod stromeček žebřík. Byly nadšené. Vylezly si po něm nahoru, kde už bylo vše nachystané. Čekaly na ně pohodlné matrace a polštáře, svítilo intimní osvětlení. Jejich oči zářily jako ty žárovičky,“ vzpomíná kutil na krásný rodinný moment.

Vánoční dárek se podařil.Vánoční dárek se podařil.Zdroj: Se svolením Pavla Krejčího

Výroba dětského domečku nebyla složitá

Výroba podle Pavla Krejčího nebyla náročná. „V podstatě jsem využil stávající konstrukci domu,“ říká skromně kutil.

„Byly tam kleštiny, které byly pobité. Chybělo dodělat nějaké detaily. Komín nebyl zakrytý deskami. Taky jsem požádal stolaře, aby mi vyrobil schůdky přímo na míru. Musím ho pochválit, vymyslel to na jedničku. Nahoře je nástupní ploška, na kterou je možné nasadit žebřík,“ pochvaluje si Pavel Krejčí.

Tarzanova stezka pro syna.
Jako z Ninja Faktoru: Maminka z Frýdlantu vytvořila pro syna Tarzanovu stezku

První část Zašívárny byla hotová před nastěhováním domu. „Druhou jsem dokončoval asi po roce. Místnůstka je obložená opalovanými a vykartáčovanými palubkami. Vzala mi celkově asi jeden týden práce,“ přemýšlí nahlas kutil.

„Když bych to spočítal finančně, tak jsem musel vytvořit falešný strop, položit podlahy, něco stál samozřejmě žebřík a také izolace. Myslím si, že jsem se pohodlně vešel do rozmezí 25 až 30 000 korun,“ uzavírá Pavel Krejčí.