I betlém je pořád stejně pěkný. Svatý Josef se podobá Martinovi. Říkáme, že asi moc lidí nepřijde, když je to mizerné počasí. Ale trochu víme, že zpívání koled poslední pátek před Štědrým dnem si Jičíňáci nenechají ujít. Nenechali.

Akorát Adam basista musel být v práci. Jinak je kapela pohromadě. Jaromír ve slušivém klobouku s kytarou a kufrem rytmiky pro děti, Marek se rychle naladí. Čaj je šípkový, v druhém hrnci dokonce svařák. Písniček je dvacet, zpěvníček se nemění. Moderátor poví své „Vítám vás“. Ani to se nemění, jakož i závěrečné „Pokoj vám“.

V tom je kouzlo Vánoc – jsou pořád stejné. Ani jiné nechceme.

Vánoce Lodžietýmu.

Protože domácí parta při Divovánocích makala ve svých dílnách, nemohla vidět představení ostatních. Tak si udělali svoje vystoupení pro sebe následně spojené se vším, co se při mejdanu konzumuje.

Sběratel beden předvedl svůj bednový betlém, který si děti sami sestavují a rozhodují co všechno do chléva patří, co ne. Příklad toho, že když se důkladně navštěvují Kauflandy, sežene se spousta materiálu. A zdarma.

Ve svém pojízdném divadélku předvedl Kuba příběh o nakupování a tetě. Jednoduchá scéna, nemnoho rekvizit, plus Kubova fantazie dokázala, jaký půvab může mít divadlo bez velké výpravy.

Anička byla kouzelná se svým divadlem skříňovým. Někdo z diváků zaklepe, dveře skříňě se otevřou. Tam spousta knih a samozřejmě Anička s tou svojí. Jmenuje se Brouček. Anička listuje, obrázky ukazuje. Ve správnou chvíli posvítí. Ale musí se najít někdo z diváků, který předčítá ostatním. Propojení knížky s divadlem. Fantazie.

Terezka a druhý Kuba předvedli divadélko tříkrálové. Světo, stín, všelijaká heblata, stčí kličkou zatočit. Příběh tříkrálový trochu jinak, než jsme zvyklí. Diváci se smějí. Obdivují Jaké taky může být divadélko.

Ano, všechno to jsou divadélka pro malou skupinu. Tyhle věci je možno vidět v Lodžii. Ty malé skupiny, dvacet bylo by moc, doprovází Tomáš s muzikou. tj. hrál sám na různé nástroje.

Pak ale nastala chvíle vážná. Lodžie team sešel se v Oktogonu a Jirka měl slovo děkovací, trochu i plánovací. Na závěr bylo zpívání, které pro tuto chvíli složil a všem rozdal.

Teprve v Lipách, kde cesta je okamžik k rozjímání, ozřejmil se zážitek: My tam stáli, v kroužku, moc světla nebylo, to schválně, a jsme si uvědomili, co pro nás Lodžie znamená.

Lidickým náměstím přijížděl jsem domů ve 20:45. U pana zelináře se svítilo. Před obchodem ležely bedýnky. Přesně takové, s tenkým dřevem, jaké jsem potřeboval. To byl můj honorář.

proChor