Před rokem jsme se, my pořadatelé, dohodli, že rok 2013 bude poslední. Jsme staří, vyzdobit lodžii je náročné, bývá zima … Žádný plakát ani pozvánky letos nebyly.

V pátek 19. prosince jsem vzal zbylé zpěvníčky, své kolo značky Author a jel. Co kdyby někdo přišel. Cestou jsem se ujistil, že ztěžka. Lilo.

Kapela už čekala u čaje v kavárně. Dvě kytary, basa. Jaromír, Marek, Adam. Každý jsme vzali jednu figurku Kačenčina betlému, který zbyl z Divovánoc, stromeček, Jirka přinesl do oblíbeného místa v rohu terasy svícení. Těsně po čtvrté hodině jsme začali. Všech dvacet koled, které pradávno připravila Broňa. Sbor byl pětatřicetičlenný. Jaromír organizoval dětskou část, děti se chytaly. Zpívaly pěkně. Závěrečnou, Narodil se Kristus Pán, jsme zpívali u zábradlí, aby slyšel i poustevník. Někdo tvrdil, že viděl, jak si stařec taktuje.

Řekl jsem: „Zpěvníčky si schovejte, až za rok přijdete na zpívání, které se zase jistě konat nebude."
Pointa: Lodžie je podivné místo. Místo zapomenutých snů.  Bohumír Procházka