Pořad, který byl věnován slavným Sonetům, je založen na spolupráci překladatele a zároveň recitátora básníkových veršů a hudebního skladatele Daniela Dobiáše, který část sonetů zhudebnil.

Profesor Hilský posluchače nejdříve seznámil s historií vzniku uměleckého útvaru sonetů, následně nám dal vniknout do tajemství vybraného sonetu a na konec ho přednesl. Silný prožitek byl umocněn tím, že jsme tento sonet uslyšeli ještě jednou a to právě v podání Daniela Dobiáše, který zpíval a sám sebe doprovázel na elektronický klavír. Pan profesor Hilský se zabývá překladem díla nejslavnějšího anglického básníka řadu desetiletí. Přeložil do českého jazyka všechna známá díla. Když o něm hovoří, je na něm dobře patrné úžasné zaujetí pro tohoto renesančního umělce. Jeho dílo umožnilo Martinu Hilskému vniknout do myšlení a životních zkušeností Shakespeara člověka.

Ve svých sonetech se básník zabývá nejobyčejnějšími lidskými starostmi i radostmi. Jsou napsány formou dialogu, nebo dopisů, ve kterých se obrací k druhé osobě. Jedním z velkých témat, kterému je řada sonetů věnována, je čas. Čas, který nelze zastavit a který znamená fyzický zánik. Nezaznívá z nich ale smutek, protože zároveň dává radu, vlastně naléhavé doporučení, že člověk má mít děti, protože jejich prostřednictvím dosáhne nesmrtelnosti. Není to tedy blažený život posmrtný, který slibuje víra, ale potomci, ve kterých náš život pokračuje dál. Dalším a samozřejmým tématem je láska. Láska neopětovaná, zrazovaná, ale také ta pravá, která je na světě to nejdůležitější. Kariéra, úspěch, bohatství , bez nich se dá žít, pokud máme věrnou lásku.


Znalec života
William Shakespeare byl úžasným znalcem života a charakterů a toho mistrně využívá především ve svých divadelních hrách, které tvoří podstatnou část jeho díla. William Shakespeare miloval divadlo a psal pro divadlo. Zajímavé a důležité pro Shakespeara je to, že všechny jeho slavné tragedie končí katarzí, jakýmsi očistěním. Ona tragedie není absolutním koncem. Život, který pokračuje, přinese něco nového, již čistého a nadějného. V jeho díle je zároveň obsažena neúprosná a tvrdá kritika poměrů v anglické společnosti 16. století, která ovšem nastavuje zrcadlo i naší době, kterou známe z vlastní zkušenosti. Všechno to, o čem denně čteme v novinách a posloucháme v rozhlase či v televizi, popsal již umělec, žijící před 400 lety. Pravda často vítězí nad lží, právo je nahrazováno zločinem, nenávist je silnější než láska, hloupost má navrch nad moudrostí. Člověk byl a je stále stejný.

Dílo stále aktuální
William Shakespeare je právě proto nesmrtelný, protože je stále aktuální. Osudy obyčejných lidí i lidí vysoce postavených se zabývá ve všech svých divadelních hrách, básních či sonetech. Profesor Martin Hilský je okouzlen básníkovým jazykem a moudrostí. My všichni, kteří jsme bez dechu poslouchali jím přeloženým veršům a jeho výkladu, jsme byli uchváceni také: jeho přednesem a nádherným českým jazykem, do kterého překládá a hovoří tak samozřejmě a s jistotou. Neméně jsme byli nadšeni hudbou a zpěvem Daniela Dobiáše.

Libáňské Křeslo pro hosta bylo opět mimořádným a svátečním zážitkem. Díky pane profesore Hilský, díky pane Dobiáši a díky pane Vokurko.   Za ty, kteří se mohli zúčastnit krásného podvečera Vilém Hofman

Identita génia W.S.- můj osobní názor
Pan profesor Hilský tím, jak před námi otevřel ten úžasný rozsah Shakespearovy tvorby, mne ještě více znejistil v otázce identity tohoto básníka. Vždyť právě to množství témat, které ve své tvorbě William Shakespeare obsáhl, více a více (alespoň pro mne) nahrává správnosti přesvědčení některých odborníků (anglický středoškolský profesor p. T. J. Looney a naše anglistka paní Pavla Váňová), že za hercem W. Shakespearem se ukryl anglický šlechtic, 17. hrabě z Oxfordu sir Edward de Vere, který sám v mládí psal básně. Ale to není podstatné.

Stále platí to, co z forbíny na divadelním představení Balady z hadrů v padesátých létech zaznělo z úst Jana Wericha, který na otázku svého spoluhráče Miroslava Horníčka: „Vy si myslíte,že Shakespeare byl velký básník?", odpověděl: „Dva zámky, plný spisovatelů". (Vysvětlení pro ty později narozené : Českoslovenští spisovatelé měli v té době zámek na Dobříši, kde sídlilo tehdejší vedení Československého svazu spisovatelů a kde byly pořádány nejrůznější akce).    (vh)