První počin In memoriam se věnoval pomníčkům tragicky zemřelých vojáků. Jeden byl Na Špici, kde 14. února 1989 zahynula při automobilovém neštěstí posádka ruských vojáků. Druhý je skryt v kopci Babák. I tady došlo k tragédii. Pátého září 1989 tu usnul řidič za volantem. Neštěstí připomíná plechový pomníček se jmény dvou sovětských vojínů.

Třetí katastrofu připomíná část migu v lesích v Podlevíně. V roce 1988 se tu zřítila stíhačka. Dnes by místo katastrofy jen těžko někdo objevil. Karel Pokorný snímek doplnil o historické záběry z roku 1968, ze zahájení sovětské okupace.

„Dvacet let jsem byl politicky perzekuován," připomíná a dodává, že tento film nabyl ocenění až po letech. Na některých soutěžích se prý nesetkal s pochopením.

Milým pohlazením se stal úsměvný snímek z ateliéru malíře Vlastimila Mužíčka, kterého kamera snímala při malování Jiřího Materny.
„Karle, já se ti podívám do kamery, ty prevíte," říká svým podmanivým hlasem muž s nezapomenutelnou tváří, který prožil 15 let v Leopoldově a malíři seděl modelem.

Premiéru tu měl i hraný dokument o novopackých loutkářích. Spolek Rolnička po sedmileté odmlce opět dělá radost dětem i dospělým.
Posledním příspěvkem byla reportáž z uložení ostatků prezidenta Václava Havla do rodinné hrobky na vinohradském hřbitově.

Karel Pokorný zachytil život kolem nás ve své kráse, radosti i bolesti. Vzpomínky s léty možná vyprchají, mnozí nás opustí, ale filmové záběry jako svědci událostí přetrvají.