Návštěvníky věže vítá již čtrnáctým rokem, vždy od května do září. „Jsem zde denně od úterý do neděle. Vzhledem k tomu, že v září přichází již výrazně méně zájemců, otevřeno máme jen o víkendech," říká průvodkyně, která v červnu oslavila kulaté narozeniny a mohla by jen užívat důchodu. Před pětadvaceti lety ovdověla, vzpruhou do života se o rok později stalo narození vnuka.

Zdena Zobinová pracovala celý život jako účetní, divadelním ochotníkům dělala nápovědku, ráda přijala i nabídku práce průvodkyně, být mezi lidmi ji těší. Ve všední dny se nahoru k věži sveze autobusem, o víkendech kopec vyšlape. S letošní návštěvností je spokojená: „Lidé chodí, nejvíce návštěvníků máme, pokud se koná v sousedním kempu nějaká akce, průběžně sem zavítají rekreanti z Dachov nebo pacienti z bělohradských lázní." Všem se zde kromě krásného výhledu na město, dál do kraje či na druhou stranu na Krkonoše dostane kvalifikovaného výkladu, k dostání jsou propagační materiály, ke koupi regionální publikace či Hořické občasné noviny.

Základní kámen věže byl položen v roce 1926 za přítomnosti prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka. Projekt arch. Blažka počítal s výškou rozhledny 40 m, stavba však byla ukončena v roce 1938 ve výšce 25 m, vrchol věže je zakryt hvězdářskou kupolí. Vlastenecké reliéfy zdobící čelní stranu budovy byly dvakrát zakryty, nejprve v době německé okupace, podruhé počátkem let šedesátých, kdy vadily komunistickému vedení města.

Celkové obnovy se Masarykova věž samostatnosti dočkala až po roce 1989. Sousoší Legie za hranicemi sochaře Františka Duchače –Vyskočila bylo realizováno a umístěno před věží s velkým zpožděním až v 90.letech. Zatímco věž slouží jako rozhledna, křídla budovy jsou pietním místem. Najdeme zde jména obětí první a druhé světové války i protikomunistického odboje z Hořicka.

Ačkoliv se zde u příležitosti 100. výročí začátku války, která do dějin vstoupila pod označením první světová, nekonalo žádné pietní setkání, mnozí návštěvníci Masarykovy věže samostatnosti věnují padlým krátkou vzpomínku. „Samozřejmě člověk žije přítomností, ale neměli bychom zapomínat ani na minulost. Vždyť kdo by si v roce 1914 pomyslel, že válka zasáhne tolik států a potrvá čtyři roky. Dnes je ve světě celá řada konfliktů a my bychom se měli z minulosti poučit. Co je sto let v dějinách lidstva, historie národa nebo státu? Pouhý okamžik," dodává Zdena Zobinová, sezonní průvodkyně Masarykovou věží samostatnosti v Hořicích.   Jindra váchová