Ale vrchol přišel až v roce 2014, kdy hru připasovalo Závěsné divadlo jičínské svému sálku ve Valdické bráně. Hodně se přepisovalo, upravovalo i škrtalo.

V pondělí jedenadvacátého června hrálo se divadlo popáté a všechna představení byla dosud vyprodána. Další nejspíš zase v září. Je už tradicí, že prázdninový festival Závěsných je s napětím očekáván, protože vždycky přináší premiéru. Jen věrní pamětníci vyjmenovali by všechny jejich hry. Ale vzpomínka je jasná. Nebyl ani jeden propadák. Právě tak, jako že se soubor drží v tradiční sestavě a obměna, která znamená život, není velká. Kupříkladu letos je složení stejné. I když herci hrají i v jiných souborech (K-klub, Srdíčko).

Prostory v patře brány nejsou velké. Pro diváky 40 židlí, pro herce vlastně jen plocha pod schody a tak pan režisér Jiří Wilda i ostatní využili každý kout, včetně ostění okna. Inu, je výhodou neprofesionálních divadel, že si scénu, vlastně vše, připravují samy.

Místy hořká komedie? Nebo: satira o dnešním světě? Či: vedle všech protivenství je v pozadí i dobro? Na každé větě je trochu pravdy. Soudím, že nejhezčí scéna byla ta, jak matka Sára (Jiřina Holá) škrábe s uneseným papežem (Josef Novotný) brambory. Ve vší legraci zavzpomínají najednou na Sářina syna, který zůstal ve Vietnamu. A všechna sranda, která charakterizuje dnešní svět, najednou končí.

Pán domu (Josef Vavřina) vlastně vůbec není padouch a mají se se Sárou rádi. Jenom ty jeho mini miny, kterými nakonec likviduje krtky, by si mohl odpustit. Nu a zlatá mládež (Eliška Tlapáková, Ondra Kolačný), i když rodiče neposlouchá, zatímco poslouchá přehrávače, snad není tak špatná, jak se v prvním pohledu vidí. Mimochodem jejich kostýmy byly skvělé.

A tak nakonec rabín (Theodor Petryšín) a vysoký katolický hodnostář (Josef Horáček) z toho vycházejí ne moc přívětivě. Ale jsou to, bohužel, ti, kteří reprezentují naši elitu. Ale šerif (Vladimír Šoltys), si ani nevystřelil.
Pan režisér Jirka Wilda se vyjádřil, že ještě to chtělo tak měsíc zkoušek. Nu, on je dost kritický až sebekritický. Přece sebe chválit nebude. I když by si to zasloužil.

Závěsné divadlo patří ke špičce jičínské kultury právem. Jejich práce od listopadu, kdy začali hru zkoušet v listopadu, se vyplatila. Diváci vytleskali herce pětkrát, ale opona se nezvedala. Na Valdickou bránu se prostě nevejde. Bohumír Procházka