Byl absolventem Obchodní akademie v Jičíně (1950), pokus o studium na Akademii výtvarných umění v Praze pro nadměrný počet uchazečů nevyšel. Ale jeho cesta a touha jít výtvarným děním toto zastavení neodradilo. Soukromě se vzdělával u libáňského malíře Františka Maxe, úspěšně studoval soukromě výtvarnou školu prof. E. Frinty (1950 – 1956), externě absolvoval studium na UMPRUM v Praze u profesora Strnadela v letech 1954 – 55. Byl velmi úspěšným účastníkem dálkového kurzu výtvarné výchovy, kresby a malby při ÚDLT v Praze (1956 – 1959), kde jeho profesory byli M. Hégr, A. Hévr, Baumruk, Antonovič. U profesora Antonoviče navíc v letech 1958 – 1961 soukromě studoval. Z tohoto stručného přehledu a výčtu vidíme Škodovu velmi pečlivou přípravu na cestu a putování výtvarným uměním.

František Škoda miloval svoje rodiče. Maminka Marie, rozená Bílková ze Sobotky (1900 – 1982) a otec Josef Škoda z Domousnic (1902 – 1978) měli radost ze dvou synů. A František rodiče navíc potěšil mimořádným výtvarným nadáním. Celé Škodovo dílo bylo tvořeno ve volném čase, který mu zbýval, když byl zaměstnán jako vedoucí provozu Československých hudebních nástrojů v Dětenicích (1955 – 1988). O to je to více pozoruhodné, když přehlížíme jeho nedokončené tvůrčí dílo, inspirované většinou rodnou krajinou Českého ráje. Byl jedním ze spoluzakladatelů známé jičínské výtvarné skupiny Studio 85, tvořené ještě jeho dalšími členy Josefem Buckem, Petrem Heberem a Jaroslavem Volfem. S nimi nejraději vystavoval na různých místech regionu a republiky i v zahraničí (Rakousko).

Něžné portréty
Byl přemýšlivým malířem, pozoruhodného výtvarného projevu v pastelových portrétech žen a dívek, kde mohl nejvíce nechat rozeznít barevnou něžnost, lyričnost i jemnou linii něhy něžné krásy žen. Jsou to podmanivě psychologické portréty členů rodiny, přátel či jiných portrétovaných osob. Nesmírně kouzelné. František Škoda byl též šťastným malířem zátiší, malířem květin, v nichž opět se snažil zachytit něhu krásy rozkvetlého květenství. V květinových zátiších a květinách nacházel „odraz oblohy a vůni země na tom nejjemnějším prostoru, jímž jsou lístky nebo plátky květin". Maloval zátiší rád a květinová obzvláště, protože mu umožňovala zachytit pomíjející svět barevné krásy přírody.

Byl plně zaujat krajinou Českého ráje, krajinou kolem Jičína, Libáně, Sobotky, Starých Hradů, mnoha dalších míst, kterými šel a putoval za náměty četných krajinomaleb, tvořených hlavně olejovou technikou. Patřil k výtvarníkům, kteří v tvorbě vycházeli z tradice a návaznosti na realistický pohled na svět a jeho dění.

U nás na Vysočině jeden z nejvýraznějších malířů Josef Jambor o své realistické tvorbě napsal krásné vyznání: „…Maloval jsem tak, jak jsem cítil a viděl. Říká se tomu realismus. Každé velké umění je podle mého názoru realistické, tak jako život v poctivosti a pravdě." Malíř František Škoda svá díla tvořil v poctivosti, pravdě, upřímnosti a nesmírně krásném vztahu k rodnému kraji, k rodné domovině. O to více nás mrzí jeho nečekaný odchod a neuzavřené dílo.

Znali jsme Františka Škodu jako pohotového kreslíře, který dovedl okamžitě kresbou zachytit míjející a prchající okamžiky v přírodě, ve společnosti, zachytit duševní rozpoložení osob, přátel… Jsou to pozoruhodné záznamy, svědčící o malířově výtvarném talentu.

Květy zla
Známa je pro širší veřejnost jeho ilustrace básnické sbírky Charlese Baudelaira (1821 – 1867) Květy zla, které jsme mohli vidět na výstavě v roce 2004 v jičínské knihovně. Malířova manželka Irena Škodová tehdy řekla: …"Obrazy vznikaly postupně v posledním dvacetiletí Františkova života…" Tehdy zahajoval výstavu Josef Bucek.

Tak trochu nám unikal Škodův další výtvarný zájem. Tím byla tvorba exlibris – knižních značek pro své nejbližší přátele. Na tuto oblast nás upozornila jeho paní Irena v článku Trochu jiná vzpomínka v Listech starohradské kroniky (2006). I v této výtvarné disciplíně libáňský malíř projevil výtvarný smysl a cit pro tvorbu exlibris.

Bohatá byla Škodova výstavní činnost. Nejraději a nejčastěji vystavoval v rodném regionu – Libáň, Jičín, Staré Hrady, Dětenice, Sobčice, Valdice… S jeho tvorbou jsme se setkali v Brně, Praze, Hradci Králové a na mnoha dalších místech – Nová Paka, Ostrava, Chlumec nad Cidlinou, Mladá Boleslav ad. Výčet výstavních míst tvoří několik desítek.

A všude se Škodovy obrazy setkávaly u návštěvníků se zájmem. Proto je mnohočetně zastoupen v řadě soukromých sbírek u nás v republice, v zahraničí – Francie, Německo, Rakousko, USA, tehdejší Jugoslávii, státech tehdejšího SSSR, Kuvajtu aj. Obrazy jsou též v majetku zámku Staré Hrady, Sobčice, Libáni.

František Škoda byl talentovaným tvůrcem. Vždy jsem oceňoval jeho cit pro čisté barvy, čisté tóny, lidsky vřelý a proteplený vztah k umění a rodné domovině. O to více zarmoutil jeho předčasný odchod od jeho nedokončeného díla.

Zůstává krásná vzpomínka a malířovo dílo. Proto připomínám dílo, jímž slavil slávu a chválu rodného Českého ráje. Celým srdcem, upřímně, v pravdě a poctivosti.   Josef Pavlík