Všímáte si té symboliky čtrnáctky. A to jsme ještě napočítali, že vidíme 14 kostelů a pan doktor Jung připomenul, že tohle každoroční setkání je 14 roků po postavení kříže.

Dole v Jičíně spousta hraní, zpívání, tancování v dílnách vyrábění a jiného konání, tady klid. Samozřejmě to zpívání větru. Ideální prostředí pro rozjímání. Smíření, jak tu bylo povězeno, patří k základním křesťanským ctnostem. A nejen křesťanským. Ostatně i ekumena sem patří. A tady byli zástupci tří křesťanských církví. Katolické, evangelické, československé – husitské. I my, kteří nepatříme k žádné.

Připomínka smrti
Snad není třeba opakovat, že kříž byl postaven na připomenutí dvou událostí: popravy Tomáše Svobody v Kopidlně a zabití Jezuity Burnátia a studenta Rokyty v Libuni. Jeho symbolika je však širší. Dobře ji připomněl pan farář Kordík, který pro svou promluvu přinesl několik knížek, které doporučil k přečtení. Vysvětlil, že některé zajímavé knížky mají v knihovně ve sklepě, běžně se nepůjčují. Ale rádi je vyhledají. To Kateřiny Tučkové Žitkovské bohyně má dopředu zadáno hned několik čtenářů v řadě.

Vida, jak široké je téma smíření. Jeho připomenutí vůbec není jen záležitost věřících. I když skrze církve se k němu někdy dostáváme. Je to příklad onoho přesahu. Kříž Smíření na Velišském hřbetě je skvělé místo k pouti za zamyšlením. Nevedou k němu žádné cyklostezky, ba ani stezky. Je potřeba dojít, nebo dojet z Veliše nebo Šlikovy Vsi do sedla, tam nechat vozidlo a vydat se po hřbetě na východ. Dvě lípy a kamenný symbol jsou zdaleka viditelné. A je odsud i úžasný rozhled.  Bohumír Procházka