Tak se rozehrává pohybové představení, chybějící slova nahradí hudba houslí a basy od Vojty a Rendy. Ti jsou z Česka. Stop, ozve se. Nácvik pokračuje.

Na terase jezdí dálkově ovládaný vozík, na něm hlava. Druhou hlavu, masku, má na sobě Marie, která klimbá u stolu. Obě hlavy se sbližují. To studenti DAMU chystají, tedy vymýšlí, své představení.

Tomáš dělá jakousi vycpávku, Rasputin se učí chodit na chůdách, moc mu to nejde. A to ještě nezkusil potmě a na nerovném terénu. V kuchyni se cosi vaří, nebo peče. Jirka ještě není nervózní. ProChor vyřezává do sololitové desky otvor pro hlavu a trochu mu pila ujela. Kristýnka nehubuje jen ze slušnosti.

Tak se dělá umění, tak se chystá Čarodění.

Třicátého měsíce dubna po třetí hodině vypráví stařec sedící u pumpy dětem příběh. Byl tu mocný pán, ale stal se zlým. A teď bloudí zakletý ve sklepení. Ale děti ho mohou vysvobodit. Není to ale jednoduché. V rozličných dílnách musí si vyrobit čarovné předměty, které jim pomůžou. Upéct čarovné srdce z chlebového těsta, ale to nesmí ještě sníst. Naučit se zaklínadlo. Vykovat velký hřebík, který zní jako triangl. Udělat si plstěnou dušičku ze svého těla. Nebo si pořídit čarovný účes. Namíchat si z bylin čarovný škapulíř .

Teprve pak mohou do sklepa, kde jsou další úkoly. Například složit rozbité zrcadlo, ale nejdříve musí nalézt střepy. A to téměř v úplné tmě …

Povedlo se. Mohou do vysoké místnosti, postupně začínají hrát muzikanti, kteří jsou ve výklencích. Někteří hodně vysoko. Kouzelníkovi praská další obruč, vysvobození se blíží…

Den Čarodění nekončí. Hraje se divadlo, soubor zpívá krásné tklivé gruzínské písně. To už je tma. V ní hrají housle a harfa. Za dívkami muzikantkami se vlní plátno, na něm se mění fantaskní obrazce. Ty jsou i na stěnách terasy. Zvuk a obraz a duch barokní stavby.
Čarodění v lodžii skončilo dlouho po půlnoci. Bohumír Procházka