Tím neříkám, že radnice se nestará. Nové vedení města má citlivý a vstřícný přístup.

Možná spíš budiž to výzva ostatním. Těm, kteří dříve byli označováni jako mecenáši. To se mi zdá příhodnější slovo, než sponzoři. Neboť oni mecenáši se při podpoře bohulibého konání nemuseli tolik předvádět, nechat se fotografovat, zvát media.

Ale k věci. Snad v průběhu měsíce bylo to, kdy se hezky ukázali jičínští skauti. Přesněji řečeno Junák – svaz skautů a skautek ČR, středisko Brána Jičín.
Na jednu schůzku si vyjednali prohlídku Valdštejnské lodžie. Byli dobří návštěvníci, zřejmý byl jejich zájem i znalosti historické a zeměpisné. Něco ze školy, ale dost znali i ze schůzek. Jen jsme se zmínili, že v sobotu je brigáda na úpravu Cesty přátelství ve dvoře. Přišli. Bez řeči makali, kde bylo třeba. Pak přišla Májová středa – výstava neziskovek. Přišli v krojích, bez řeči chopili se nošení stolů. Jejich expozice byla pěkná a tvůrčí dílna dětmi navštívená.

Vzápětí potom měl Literární spolek při Knihovně Václava Čtvrtka autorské čtení pro nevidomé. Hledal muzikanty, aby zahráli mezi jednotlivými autory. Přišli skauti. Dvě kytary, akordeon. Výběr písniček přizpůsobili starším posluchačům. Radost poslouchat.

O skautském táboře, kde si všechno vybudují sami, přívod elektřiny nepotřebují, jsme už psali.
Dost se mluví o tom, že média přinášejí rády tragické zprávy. Tady je jedna o kladném konání. Jistě jich máme v Jičíně více. Nechce někdo napsat o dalších? I na to je na této straně místo. ⋌Bohumír Procházka