Eliška, Iva. Mlčenlivé v pozadí. Pečlivě vykonaly, co bylo třeba. Iva skvěle štefanskou statistiku. Když jsme s Eliškou sundávali lodžiové fotky z výstavky, vzpomněla si, jak takhle před léty vylepovala od Karola plakáty Občanského fóra.

Soubor Skleróza. Losovaný Štefan za rok 2014. Přebíral muzikus pan Vobořil. Vytočil režiséra Išu Kozla do Hořic, a tak byl Štefan prvně v historii předáván telefonicky. Skleróza a taky Artróza je parta Hořičáků, kteří hrají po kraji divadlo a taky dělají pánský balet. Jestli ten Iša není lepší u divadla, než kdysi u politiky? Jestli tam se kousek toho hraní nenaučil? „No jo, skleróza, není divu, že zapomněli na Štefana," pravil jičínský novinář.

Josef Jindra. Sobotecký básník, vlastivědný pracovník a novinář. Opožděnou kytku k osmdesátinám. Proslýchá se, že by mohl být nemanželským vnukem Fráni Šrámka. Ono se toho napovídá.

Manželé Rychterovi. Další zasloužená kytka. Popis jejich zásluh nebyl nutný. Jejich Hořeňáček předvedl své umění, hořeňáčková kapela zvedla náladu. Na otázku, jestli děti nezlobí, odpověděla paní vedoucí Zdeňka: „Děti ne, ale rodiče. Když máme vystoupení, tak nechtějí uvolnit děti, že rodina pojede na hory."

Květiny oceněným
Ivana Hanzlová. Paní sbormistryni z Foerstra patří třetí kytka. Je to ta, která stávala k divákům zády. Už jednou taktovku předala, ale nevydržela to. Teď prý bude jen zpívat.

Draga Zlatníková. Škoda, že si nemohla pro kombinované marodění v rodině svou slávu prožít a vstup do síně slávy užít. Představuju si, jak jde paní básnířka a překladatelka na trvalou, pečlivě si zkouší, co na sebe. Nestalo se. I v tom je půvab Štefana, že se do poslední chvíle neví.

Oldřiška Tomíčková a ostatní. Slavná porota a její předsedka. Vybírala zodpovědně a uvážlivě. Ocenění byli pěkně rozprostřeni po okrese. I v žánrech. Oldřiška pravdivě přirovnala Štefana k Oskarům.

Eva, Irena, Dája a ti druzí. Nebudu jmenovat, nechci někoho neprávem zapomenout. Dělníci Štefana. Málokdo si dovede představit, co znamená zpracování 228 nominací tak, aby to mělo řád. A když to dělá člověk s duší archiváře … Bez těchhle dělníků by Štefan nebyl.

Jaromír Gottlieb. Jeden ze zakladatelů. Jeden z laureátů. Postával u zdi. Na přímý dotaz pověděl, že byl spokojen a že je rád, že Štefan existuje.
Ano – chtěli jsme původně Štefana jako recesi. Ale on si žije po svém a je to dobře. Stal se za těch 19 let konstantou. Prostě jsme si na to ocenění 25. února zvykli.

ProChor. Nojo. Máme to za sebou, budu líp spát. Když jsem ráno vyndával z horolezeckého kletru všechny ty štefanské věci, našel jsem na dně korunu. Štefanský honorář.

Je třeba hepyend. Jeden pán ještě večer napsal: „Víš, co to udělalo se ženou, když uviděla tu kytici? Pochopitelně mi ji vzala a dala sama do vázy. Takhle mi to dělávala v mladém věku, ale ne s kyticí."   Bohumír Procházka