V západním světě není tak známá, ale je prý mnohem zábavnější než klasické šachy. Aktivním šachistům prý pomůže zlepšit hru alespoň o jednu třídu. Japonské šachy jsou prý zábavné, výbušné, hravé, převratné, tvůrčí …

Filip  se k nim dostal prý úplně náhodou, kdy se jako informační technik dozvěděl, že umělá inteligence předčila člověka v šógách. Začal pátrat, našel si pravidla, prostudoval je a z papíru si vyrobil první sadu japonských šóg.

„Přátelům se hra moc líbila, já se pak dostal k laseru a vypálil si první dřevěné sady. Desku jsem měl z plastu, kameny dřevěné," popisuje začátky. Dnes s přítelkyní Pavlínou už sady distribuují, sami si šachy zahrají téměř každý den. V čem jsou japonské šachy odlišné od standardních? Na kamenech mají vyznačeny japonské znaky, tedy klasické značení. Filip ho ale spojil se svým originálním značením šipkami.

„Lidé se báli, že to nepochopí, ale myslím, že značení šipkami jim napomohlo v orientaci," domnívá se zapálený propagátor, který se letos podílí na přípravě mistrovství světa v shogi. To se odehraje v létě v Praze. Také založil českou asociaci shogi. Čím je ještě shogi odlišné? I při této hře je cílem zneškodnit krále, ale vedle něho máte v poli zlaté generály, jezdce, pěšáky, kopiníky, střelce. Při japonské variantě se však vaše vyřazené kameny – zajatci mohou vrátit zpět do hry.

Zásadní věc oproti klasickým šachům je také povyšování kamenů za určitou hranici šachovnice. Kameny se tím stávají silnější a hra zajímavější.Ta prý může trvat od 30 do 90 minut i déle. „Baví mě, že se můžu ve hře stále zdokonalovat, ale kdyby nebylo Filipa, šachy bych nikdy nehrála," říká sympatická Pavlína. K šachovnici usedl mezi hráče i školák Kryštof Karták. „Šachy mě naučil taťka ještě když jsem chodil do školky. Na internetu jsme si nastudovali informace k japonským šachům, vypadá to zajímavě," hodnotí mladý hráč.

Víc o shogi na stránce shogi.cz